Milí farníci,
Jak se zdá, občasník Stopy se ustaluje na čtvrtletním vycházení, a tak se v rozpuku nového ročního období opět objevuje, aby připomněl a stručně shrnul události ve farnosti, informoval, na co se můžeme připravit, a snad i potěšil. Připomínám emailovou adresu: farnistopy@seznam.cz, dále můžete příspěvek či komentář posílat na moji soukromou adresu: luciekrupickova@seznam.cz, nebo předat osobně mně či panu farářovi Robertovi. Nemusím asi říkat, že mám docela honičku (kdo nemá, že...), a tak prosím nečekejte na oslovení a pokud vám ve Stopách něco chybí, nezdráhejte se do nich vlastním dílkem přispět. Těm, kteří tak již učinili, děkuji.
Ještě jedna poznámka na okraj, která je ovšem velmi důležitá. Vcházíme do Mariánského měsíce a tak se zamysleme, jak tento měsíc s naší nejbližší sestrou ve víře, Marií, prožít a oslavit. Máme sice po mši sv. litanie a během této doby zpíváme více písní o Panně Marii, ale hledejme také svůj osobní způsob tam, kde zrovna jsme.
Ať se nám to s pomocí Ducha svatého daří.
LuKru
na tvorbě se podílejí:, Daniela Feltová, Jan Krejčí, otec Robert Czieskovsky, red. Lucie Krupičková (LuKru), tel: 737 304 326
STALO SE
21.2. Maškarní rej s Magdalenou o.p.s.
22.2. Maškarní průvod s návštěvou Zámku a farní zahrady
Děkuji za podporu myšlenky i veškerou pomoc!! (Lucie)
05.04. Proběhlo vyhlášení soutěže o nejoriginálnější kraslici. Obdiv patří všem, kteří kraslici (na rozdíl ode mne) stihli v poměrně krátkém čase vyrobit, a to tak, že porota měla opravdu těžkou práci vybrat ze všech originálů ten nejoriginálnější. Členové poroty: P. Robert Cieszkowski, Daniela Feltová, Markéta Schichová
ceny návštěvníků
kat. předškoláků - 1. MŠ staré sídliště, 2. MŠ nové sídliště, 3. Eliška Typlová
kat. školáků - 1.Lukáš Hudeček, 2. Terezka Typlová, 3. Cecilka Horská, Petr Káňa
kat. dospělých - 1. Jana Janouchová, 2. Vladimíra Petrová. 3. Marie Brzobohatá
ceny poroty
kat. předškoláků - všichni zúčastnění
kat. školáků - 1. Šárka Kadlecová, 2. Terezka Typlová, 3. sl. Lovecká
kat. dospělých - 1. Kateřina Typlová, 2., 3. Marie Brzobohatá
12.04. Po nedělní mši sv. pozvala Oáza farníky na "hostinu lásky" neboli "agapé".
12.04. Na nádvoří Zámku proběhly Pašije v podání terapeutické komunity Magdalena. Někteří z našich farníků vypomohli a stali se součástí židovského davu. "Magdaléňácí" prostřednictvím Stop těmto velmi děkují a těší se na další spolupráci. Scénář věnují našemu věstníku jako přílohu.
Měla jsem tu čest účastnit se zkoušky přímo na Magdaléně a musím říct, že teprve tam jsem pochopila, jak důležitá tato "hra" pro tamější členy komunity je. Za utrpením Krista totiž dokáží vidět své opravdové utrpení, za pohrdáním svoji vlastní situaci pohrdaných. Navíc dostat se do soustředění a určitého drilu pro ně, ač neherce, není vůbec jednoduché. Přesto to svojí vůlí dokázali a Pašije obstojně připravili. Zážitkem byla také atmosféra na nádvoří, kdy se nejeden stánkař uprostřed hry rozkřikoval a dohadoval své záležitosti bez sebemenšího zájmu o to, jaké poselství se někdo zrovna snaží předávat. Pomyslela jsem si: Pane Ježíši, že by se lidé od tvých dob v některých věcech ale vůbec nezměnili?
19.4. V odpoledních hodinách jsme vyslechli velikonoční koncert ve stacionáři DD Mníšek pod Brdy.
26.4. Na farní zahradě shlédli malí i velcí čarodějnickou pohádku a vyrobili nezbytného pomocníka - létající myš, neboli kouzelnického netopýra. Díky pořadatelům i všem, kteří na sebe vzali kromě svých křížů také rozličné herecké role. K potěše a radosti návštěvníků!
1.5. Skupinka mníšeckých farníků se vydala na duchovní obnovu do Kostelního Vydří
3.5. Oznámil poprvé během mše sv. náš současný pastýř otec Robert, ukončení své pastorační činnosti v Mníšku v září 2009
Za požehnané období povánoční a velikonoční, Bohu díky!!
Poznámka redakce: Výčet není úplný, přednost mají ty akce a události, o kterých jsem informována. Děkuji za pochopení. LuKru
Poděkování:
Farní zahrada prokoukla a zaskvěla se - DÍKY pilným pomocníkům!!!
Také na kůru se dá opět dýchat (zpráva zvláště pro alergické na prach, listí a holubí trus). Přijďte se podívat - a vezměte s sebou přezůvky.
Děkujeme Ti, že máme mezi sebou kněze...
V předchozím vydání Stop byl uveden rozhovor s otcem Josefem Andrejčákem, který v něm zmiňuje dalšího našeho pastýře - otce Josefa Hřebíka. Setkání s ním bylo pro mne zvláště napínavé, neboť jsme se neviděli 22 let. Pouť člověka za takovou dobu je bohatá, ale je možné, že v jádru zůstává týmž. U otce Hřebíka jsem alespoň takový dojem měla. Posuďte sami.
Co Vám zvláště utkvělo ve vzpomínkách na službu v Mníšecké farnosti?
Je to už přes 20 let, co jsem z Mníšku odcházel, takže celou řadu jednotlivostí si už dost jasně nevybavuji. Ale např. pár dětí z farnosti, které jsem připravoval ke svátostem, mě překvapilo svou hloubavostí a otevřeností pro semínko víry, které v jejich duších tehdy začalo klíčit a které teď přináší, díky Bohu, své plody.
Začínal jste v Mníšku ještě komunistickém. Byly zde od lidí z tohoto důvodu nějaké tlaky, nevraživost?
Nemohu říci, že bych se tam jako kněz setkal vysloveně s negativním postojem, na zlé lidi jsem tam nenarazil, ale samozřejmě u některých jsem cítil velkou rezervovanost, danou spíše strachem, protože to byla doba po všech stránkách hrozně svázaná. Ovšem ti dobří lidé, kteří mi v Mníšku (a byla to i řada Pražáků) pomáhali a vycházeli vstříc, mi tu poněkud dusnou atmosféru bohatě vynahrazovali.
Máte nějaký "typický" den? Jak probíhá?
Nevím, co bych označil jako svůj „typický den“. Podle rozvrhu mám několik dní v týdnu na fakultě přednášky, semináře a konzultace, na konci semestru pak zkoušky (+ administrativní práci, která je s tím spojena); zbytek týdne jsem doma v Kladně, kde žiji se svou maminkou, vypomáhám ve zdejší farnosti (která mimochodem má také své internetové stránky www.farnostrozdelov.cz), připravuji se na výuku a pracuji na několika dalších úkolech, jako je Český katolický překlad Písma sv., v současné době překlad dokumentu Papežské biblické komise Bible a morálka apod. Kromě toho mám čas od času mše sv. a přednášky v několika řeholních komunitách, které mě o to prosily: u sester dominikánek, premonstrátek, u školských sester sv. Františka, u Misionářek lásky (založených Matkou Terezou) a u bratří trapistů.
Co Vás poslední dobou potěšilo?
Vždycky mě potěší vnímavost posluchačů a jejich kladná odezva, která prozrazuje, že Boží slovo v jejich srdci padlo na dobrou a úrodnou půdu. V poslední době to byla zvláště vřelá odezva sester Misionářek lásky, o něž jsem několik měsíců duchovně pečoval, a také dálkových studentů, kteří dojíždějí na fakultu o sobotách jednou za dva týdny a kteří studují někdy za cenu značných osobních obětí.
Jak se daří vaší mamince?
Přiměřeně věku, loni v říjnu jí bylo 89 let. Vzhledem k nedávné zlomenině nohy má značně omezenou pohyblivost, ale díky Bohu, že alespoň doma je do jisté míry soběstačná. Její tichá, skromná přítomnost znamená pro mě stále domov, a to je nedocenitelné.
Co byste mníšeckým vzkázal, popřál?
Píšu tyto řádky v postní době, a tak můj vzkaz či přání odpovídá charakteru tohoto období liturgického roku: Nebojte se podívat se na sebe zcela pravdivě ve světle Boží milosrdné lásky. Bez ní by nás ten pohled skličoval, protože bychom viděli jen svou lidskou ubohost, ale Boží láska, projevená tak zřetelně v Kristově smrti a vzkříšení, nás právě jako ubohé lidi pozvedá, dodává nám odvahu jít dál a vlévá nám naději, ba jistotu, že dojdeme k cíli, po kterém v hloubi srdce tolik toužíme.
Zde ještě krátký souhrn, ke můžeme vidět kam se stopy Josefa Hřebíka po odchodu z naší farnosti ubíraly. V souboru není uvedena rozsáhlá publikační činnost. Tu lze dohledat např. na stránkách Katolické theologické fakulty UK.
2001 členem Catholic Biblical Association of America a korespondentem Old Testament Abstracts
2001 semestrální stáž v Centro delle scienze religiose v italském Trentu
2000 doktorát teologie (Th.D.) na KTF UK
1997 vedoucím Katedry biblických věd KTF UK
1992-1996 studium na Pontificio Istituto Biblico Roma, zakončeno licenciátem biblických věd (S.S.L.)
1990-1992, 1996- pedagogické působení jako odborný asistent na Katedře biblických věd KTF UK
1981-1992 pastorační působení v různých farnostech pražské arcidiecéze – také v Míšku!!
1976-1981 studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Praha – Litoměřice
1975-1976 studium na Jazykové škole v Praze
1975 maturita na Gymnáziu v Kladně
Pašije 2009
zdroj: sv. Evangelia a Apokryfy /Karel Čapek/
připravila: MgA. Václava Křesadlová /arteterapeutka/
Dav/mezi diváky/Ježíš byl zatčen, slyšeli jste to? …./šum předávání informace dál/
Marta – já jsem to říkala, proč šel do Jeruzaléma, proč nezůstal tady? Tady by oněm nikdo nevěděl, mohl by tu klidně tesařit, zařídil by si dílnu u nás na dvorku.
Lazar – To jsou hloupé řeči Marto, musel jít do Jeruzaléma, musel se postavit těm farizejům a publikánům, musel jim říci do očí, co a jak! Tomu vy ženské nerozumíte.
Marie – Já tomu rozumím, Lazare, aby jste věděli já vím, co se stane, stane se zázrak, pokyne prstem a stěny vězení se otevřou a všichni ho poznají padnou před ním na kolena a budou volat: Zázrak, Hosana!!!
Marta – To si počkáš. On se nikdy nedovedl o sebe starat, nic pro sebe neudělá, ničím si nepomůže.
Marie - tomu nevěřím, Marto, to bude úžasné, jak se otevřou stěny vězení a on se zjeví v nebeské záři, já chci vidět tento zázrak, já musím jít do Jeruzaléma!
/odcházejí/
Benchanan – Ananiáši, myslíte si, že ten Galilejský je skutečně vinen?
Ananiáš –Ptáte se, je-li vinen? Já jsem ho neodsoudil na smrt, poslal jsem ho jenom ke Kaifášovi. Ať vám řekne Kaifáš, jakou vinu na něm našel, já osobně s ním nemám co dělat.
Benchanan –Řeknu vám to docela otevřeně, myslím, že jeho učení mělo tu a tam dobré jádro.
Ananiáš –Ten člověk měl mnoho pravdy a myslel to poctivě, ale jakápak pravda, když jí neumíte prosadit! Pravda se musí trousit po troškách, aby si lidé na ni zvykali. A měl si dát větší pozor na to, co dělá. Například, jak šel s řemenem na ty penězoměnce v chrámě – vždyť to jsou také dobří Židé, chtějí být z něčeho živi!
Benchanan – A co měl teda správně udělat?
Měl na ně poslat stížnost. Synedrium by jim možná nařídilo, aby postavili své stoly o kousek dál, a bylo by vše v pořádku. Člověk, který chce něco na světě vykonat, nesmí nikdy ztratit hlavu a musí se ovládat, musí zachovati střízlivou mysl. Nebo že se Ježíš tak nechal vítat, když přijel do Jeruzaléma. Nemáte ponětí, co to nadělo zlé krve.
Benchanan – To je pravda Měl přiklusat pěkně po svých. A neměl dělat ty své zázraky, s tím musel narazit.
Ananiáš – Prosím vás, všem pomoci nemůže, a ti, kterým žádný zázrak neudělal, mají pak vztek.Říkám vám, samé chyby - měl jenom učit a nedělat skutky.
Jidáš – To jsem nechtěl, to jsem nechtěl (do očí jednomu z velekněží) zradil jsem nevinou krev.
– Kdo to je?
– To je Jidáš Iškariotský, dostal třicet stříbrných za pusu, kterou dal tomu židovskému králi.
– To není špatné se takhle líbat a ještě za to dostat zaplaceno!
Jidáš – to jsem nechtěl , zradil jsem nevinou krev
– Co je nám po tom?
– To je tvoje věc!
– Řekni nám, co jeto za člověka, ten galilejec, nebo snad také věříš, že je to Bůh.
– Kdybys v to věřil, tak bys ho asi nezradil, že ?
Jidáš – To jsem nechtěl! /hodí peníze na zem a odváže si pásek/ Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, jak ho ocenili synové člověka. /odchází/
Ananiáš – Jo tak kde jsme to přestali,... ach ano... Tak vy byste chtěl vědět, bude-li podle mého mínění právem ukřižován?
Benchanan – Ano!
Ananiáš – Předně, nám po tom nic není, my jsme ho neodsoudili na smrt, my jsme ho jenom vydali panu římskému prokurátorovi, že? Nač bychom my měli brát na sebe nějakou odpovědnost, ne? Stala-li se na něm křivda, tak je to vina …
Oba - Římanů!
Ananiáš – A tak veškerá odpovědnost padá na ně. Já vím, líbilo se vám jeho učení, že máme milovat své bližní nepřátele a takové ty řeči, ale řekněte sám, co to pomůže nám, Židům? A ještě něco. Neměl říkat, že přišel spasit svět a že je Mesijáš a Syn boží, nebo co. My přece víme, že je z Nazaretu – prosím vás, jaký spasitel!
Benchanan –Jsou ještě lidé, kteří ho pamatují jako tesařova kluka.
Ananiáš – a ten člověk by chtěl napravovat svět? Já jsem dobrý Žid, ale to mě nikdo nenamluví, že by nějaký našinec mohl spasit svět. Neřeknu nic, kdyby byl Říman nebo Egypťan, ale takový Židáček z Galileje – vždyť je to k smíchu! To ať povídá někomu jinému, že přišel spasit svět, ale nám ne. Nám ne. Že?
Benchanan – Nám ne!
Velekněží, Ježíšem, zvědavci
Židé stojí před palácem (skandují, že chtějí smrt Ježíše z Nazareta) přichází Pilát
Pilát: Co chcete s tím Ježíšem, jakou obžalobu proti němu vznášíte?
Velekněží: kdyby nebyl vinen, nevydali bychom ti ho.
Pilát:vezměte si ho a suďte sami podle svého zákona.
Velekněží: nám není dovoleno nikoho popravit. /dav …Popravit …./
Pilát: vy ho chcete popravit? Půjdu a vyslechnu ho a pak ho propustím, není mi známo, že by udělal něco, co si zaslouží smrt.
Dav: (křičí s velekněžími,)ukřižuj ho!
Pilát (odchází a pak s Ježíšem) Ty jsi král židů?
Ježíš: říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mě řekli jiní?
Pilát jsem snad žid? Velekněží mi tě vydali, a tvrdí, že to o sobě říkáš. Mám moc tě ukřižovat, ale můžu tě propustit, Tak mi řekni kdo jsi.
Ježíš: neměl bys žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Já jsem přišel vydat svědectví o pravdě a jen ten, kdo je schopen slyšet pravdu, slyší i můj hlas.
Pilát dává zbičovat Ježíše. Rány biče jsou slyšet
Pilát (jde znovu před lid) Jak je zvykem o velikonocích, mohu propustit jednoho vězně. Chci propustit Ježíše,
Dav: Propust Barabáše
Pilát:vy mi budete poroučet, co mám a nemám dělat?
Velekněží: s davem- propusť Barabáše, jestliže propustíš Ježíše, jsi nepřítel císařův.
Pilát Co vám ten chudák udělal?
Dav: rozvrací a pobuřuje lid, nedodržuje sobotu, vládne duchům a jejich mocí uzdravuje a dělá zázraky, které nejsou skutečnými zázraky...,
Pilát dal jsem ho zbičovat (nechá si ho předvést před dav), podívejte se koho chcete soudit?
Velekněží: Ukřižuj ho!…
myje si ruce) Já na něm vinu neshledávám, nechci mít nic společného s touto krví,
Dav – ať klidně tato krev padne na nás
Pilát - vemte si ho a suďte sami.
/dav křičí , všichni odcházej/- dav se roztrousí mezi diváky/
Pilát – Já jim ho musel vydat, protože římská politika se zásadně nemíchá do domácích věcí. Já jsem se o něj drobet zajímal, on se vlastně narodil v Betlémě – myslím, že se na něm ti zdejší domorodci dopustili justiční vraždy, ale to je jich věc, kdy bych jim ho nevydal, byli by ho rozsápali. Mě říkal Ananiáš, že prý to byl nebezpečný člověk, prý když se narodil přišli betlémští pastýři a klaněli se mu jako nějakému králi. Já bych byl přece jen čekal, že přijdou ti jeho betlémáci. Že ho nenechají v prackách těch zdejších pletichářů. Že přijdou ke mě a řeknou: „ Pane, on je náš člověk a něco pro nás znamená, my vám teda jdeme říci, že za ním stojíme a nenecháme mu ukřivdit.“ Já jsem se skoro těšil na ty lidi z hor mám už pokrok těch zdejších melhubů a sudičů – A já bych jim řekl: „ Zaplať pánbůh, Betlémáci? Čekal jsem na vás. Myslím, že ten člověk ještě něco pořídí. Byla by ho škoda. Kvůli němu a kvůli vám a vaší zemi vám ho vydávám.“ Nu, nepřišli. Ach, jaká marná věc je vládnout.
/Přivádí Ježíše, nasadí mu korunu z trní a červený plášť, větev do ruky jako žezlo, posměch./
Vojáci - teď jsi král, se vším všudy!!!.. /plivají na něj, kopou a fackujou/
Dav se směje: to je pěkný král!!, chudáček!!!, Komu chceš vládnout!!!
Velekněží: - Hle váš král
Dav - nemáme krále, ale císaře, ukřižuj ho, ukřižuj ho...
/sundavají mu červené roucho a odvádějí Ježíše, dav za ním křičí a pak se rozptýlí mezi diváky/
Pekař – Ukřižuj ho!Co proti němu mám? Ne že bych měl něco proti jeho učení. To ne. Jednou jsem poslouchal jeho kázání, a já vám řeknu, málem bych se byl taky stal jeho učedníkem. Rozdej všechno, co máš, řekl, a následuj mne. Miluj bližního svého, pomáhej chudým a odpouštěj těm, kdo ti ubližují, a takové věci. Já jsem obyčejný pekař, ale když jsem ho poslouchal, tak vám byla ve mě taková divná radost a bolest, taková tíha, že bych klekl na zem a plakal. Kdo chce pomáhat lidem a spasit svět, vždycky naráží na něčí zájem. A to, že léčí nemocné a posedlé, to bych mu taky nevytýkal. Pravda, je to divná nadpřirozená moc. Ale to s těmi pěti chleby neměl dělat. Jako pekař vám řeknu že to byla velká křivda na pekařích. Vy jste tu věc o těch pěti chlebích neslyšel? To se divím, všichni pekaři jsou zrovna bez sebe nad tím případem.
Tak prý za ním přišel veliký zástup na místo pusté a on uzdravoval jejich nemocné. A když bylo k večeru přistoupili k němu učedníci jeho, řkouce: „Čas již pominul, propust zástupy, ať nakoupí sobě pokrmů.“ On pak řekl jim: „Není jim potřeba odcházeti, dejte vy jim jísti.“ A oni řkou jemu: „Nemáme zde než pět chlebů a dvě rybě.“ On pak rozkázav zástupům posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl k nebi, požehnal, a lámaje, dával učedníkům ty chleby a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasyceni jsou. Těch, kteříš jedli, bylo okolo pěti tisíc mužů, kromě žen a dětí.
Uznejte, sousede, že tohle si žádný pekař nedá líbit, jak by k tomu přišel, ne? Co kdyby se to mělo stát zvykem, aby kde kdo pěti chleby a dvěma rybičkami na sytil pět tisíc lidí. Pekař musí draho kupovat mouku a dříví, musí mít pomocníka a vyplácet mu mzdu, musí si držet krámek, musí platit daně a kdeco. A on, on jenom vzhlédne k nebi a má dost chleba pro pět tisíc lidí. Mouka ho nestojí nic, žádné výlohy, žádná práce – to se rozumí, pak ty chleby může lidem dávat za darmo, no ne? Ale když vidím jak se postavil proti nám pekařům, tak si říkám: „ To zas ne, já jako pekař vidím, že to není žádná spása světa, ale hotová pohroma pro naši živnost. Rozumí se, podali jsme na něho stížnost, tady k Ananiášovi i k místodržícímu. Vy mě znáte, sousedé, jsem mírný člověk a nehledám s nikým rozbroje, ale až tudy půjde, postavím se na ulici a budu volat: „Ukřižujte ho! Ukřižujte ho!
/ Vychází Ježíš s křížem, vojáci, velekněží, dav se přidává/
Pekař – Lidičky už jde, tak volejte ukřižujte ho, hanba židovskému králi, tumáš kamení, házej, za pekaře!
Nesení kříže
Ježíš padá pod tíhou kříže
Veronika – /osuší Ježíšovi tvář, je odstrčena stáží/
Ježíš padá pod tíhou kříže podruhé, dav je zaražen
Biřici - /na Šimona/ jdi a pomož mu!
Šimon - proč já, já nechci pomáhat židovskému králi!
Biřic – Jdi!!
Šimon /Ježíši pomáhá/
Dav – tumáš, židovský králi,hanba Židovskému králi….
/dav tvoří neproniknutelnou zeď, zády k divákům/
Dav – jsi- li boží syn sestup z kříže !... sestup! Nemůže! To jsi Bůh! On snad volá Eliáše! dejte mu napít octa!
Žena – Můžete mi, prosím říci, co se tam děje? Přes ten dav není vidět, leda bych vystoupila na střechu.
Jirka – kdybys vystoupila na střechu svého domu, viděla bys nenávist zprava i zleva. Krom toho ještě spoustu lidí, kteří se na to jen dívají a pojídají při tom oběd, který si s sebou přinesli.
Nějak se stmívá, teď všichni poběží kalupem domu, aby jim nezmokly šaty. A vy se pojďte taky schovat
Dav – Zemětřesení, Chrámová opona se roztrhla v půli, Skály pukají, hroby se otevírají, zatmělo se slunce, Neměli ho uřižovat, co s náma bude?
Marie – stal se zázrak? Pročtu nikdo není? Kde je Ježíš a jeho oslava? Přišla jsem pozdě? Už se brány vězení otevřely? Neslyším nikde zpívat ani volat Hosana.
Eva - To vám byla švanda, když se po obědě udělala ta tma, běžela jsem ven podívat se oč jde. Na schodech se mi zdálo, že mi z ničeho nic ujely nohy či co – no k smíchu to bylo, na mou duši, jakživo by mne nenapadlo, že tohle je zemětřesení. Člověče, říkám si, máš ty štístko! To přece je dost vzácný přírodní úkaz, že?
Peťa - Ono se dohromady nic nestalo, u brány k Hakeldaně se udrobilo kousek skály – ano a na hřbitově se otevřelo pár hrobů.
Eva - Se divím, že tady pochovávají tak mělko, stěží na loket.
Peťa -. Však jim to v létě smrdí
Eva - Ale to bych ráda věděla z čeho se udělá takové zemětřesení
Peťa -Třeba jsou pod zemí nějaké díry, které se z ničeho nic sesují.
Eva - Ale proč by se přitom tak zatměla obloha?
Peťa - To mě také nejde na rozum. Ráno přece byl takový obyčejný jasný den.
V následujících Stopách počínaje těmito bych ráda přiblížila setkání, která ve farnosti probíhají a její duchovní život velmi výrazně obohacují. Přestože tyto řádky nemohou nahradit osobní zkušenost, doufám, že zpráva o nich nebude pouhým technickým popisem - kdy, kde a kolik lidí se sešlo, ale pomůže nám nahlédnout je „zevnitř“. Obracím se proto zvláště na ty, kteří je iniciovali a daří se jim v nich pokračovat.
LuKru
Taize na Malé Svaté hoře
Co k tomu napsat? Žádné velkolepé a hlubokomyslné kořeny tato aktivita, která trvá už bez mála pět let, nemá. Co tu s rodinou v Mníšeckém okolí bydlíme, čerpáme z atmosféry tohoto kraje a zároveň i jaksi provozně užíváme, vnímáme kouzlo místa s kaplí Panny Marie na malé Svaté hoře. Vždy jsme si říkali se ženou, že je škoda, jak málo se tento prostor využívá a přemýšleli jsme, co s tím a vůbec, co my jako rodina můžeme podnikat, abychom přispěli svou trochou do mlýna mníšecké farnosti. Nápad konečně přišel na křtinách naší nejmladší dcery Markétky, kdy jsme si řekli, že zkusíme zorganizovat společné večery při svíčkách a protože nejsme v modlitbě nijak zvlášť zběhlí a líbí se nám zpěvy z Taize, tak jsme logicky vybrali tuto variantu jako způsob setkávání. Začali jsme tedy tato setkání strukturované podle návodu uvedeném v růžovém zpěvníku zpěvů z Taize organizovat. Kdo jste byl v Taize, tak uznáte, že atmosféra tam a na Malé Svaté je odlišná, čímž to nechci srovnávat. Je to dáno zřejmě intenzitou programu, místem, množstvím lidí a dalšími faktory. Dá se však říci, alespoň když budu mluvit za sebe, že s partou, která se tam za tu dobu vytvořila, je mi na modlitbách dobře a užívám si ticha , které je stěžejní částí modlitby. Tichem myslím i chvíle zpěvů, kdy není fyzicky ticho, ale přesto se člověk může odpoutat od množství myšlenek, starostí , problémů a všeho, čím se zabývá neustále v životě. Ticho v nitru, o němž teď mluvím, vnímám jako nezbytné pro možnost být s Bohem a v tom neustále se opakující zpěvy pomáhají a není se tomu co divit. Je to praxe i jiných druhů modliteb a nejen křesťanských náboženství, ale v tom se nevyznám.
Na vedení našich setkání se minimálně stejnou měrou podílí i „poustevník“ Jakub Hučín z Kytína a sestra „vizionářka a mystička“ Radka Šafářová, rovněž ze stejné obce. Poustevníky jsme se obvykle nazývali s Jakubem zejména dříve v zimních měsících, kdy jsme se tam v kapli scházeli za třeskutých mrazů sami dva a Jakubovi přimrzali prsty ke strunám jeho krásné kytary. A Radka se stala postupem času sakristiánkou, klíčnicí a je třeba ocenit její úsilí i vkus při vyzdobení kaple a zpříjemnění tohoto prostoru. Takže si pak vlastně někdy připadám jako „řadový“ modlitebník, kterých dohromady naše skupinka čítá od tří do deseti. Tímto tedy přecházím pozvolna k reklamní části tohoto článku a chci pozvat všechny, kteří mají chuť jednou za měsíc, většinou poslední sobotu v měsíci, doputovat na toto místo se zvláštní atmosférou, dávných poutníků, kteří tu odpočívali během pouti na příbramskou Svatou Horu. Je možno si tu odpočinout na hodinu od starostí, podělit se o své radosti, svěřit Bohu i lidem to, co prožíváme a být s tím vším v tichu svého srdce, kde pravděpodobně bydlí Bůh. S kapacitou volných míst není problém a svíčky koupíme.
Jediné, nad čím občas přemýšlím a co chybí našim setkáním, je myslím ekumenický rozměr, který patří k myšlence bratří z Taize. O to však od začátku ale nějak nešlo, prvotní bylo se občas sejít a strávit společný čas jinak než v kostele, takže mě a myslím i ostatní toto moc netrápí. Přesto by bylo zajímavé do toho vnést i tento prvek a zváni jsou určitě všichni. Jak se to bude vyvíjet dále, to ukáže čas. Nezbývá tedy než se těšit na další setkání, na lidi, ticho, na Boha.
S Bohem sice můžeme být a jsme stále, ale víme jak to chodí. Takže učme se být v tichu a mimo jiné, třeba i na Malé Svaté hoře.
Mirovous Salcman
Co je Taize ve Francii? Jak vzniklo?
Vše začalo před šedesáti lety, když v roce 1940 pětadvacetiletý bratr Roger odešel ze svého rodného Švýcarska, aby se usadil ve Francii, v rodné zemi své matky. Několik let byl sužován plicní tuberkulózou. Během tohoto dlouhého období nemoci v něm dozrávalo povolání k založení komunity, jejíž každodenní život by byl založen na jednoduchosti a dobrotě srdce.
Ve chvíli, kdy začala druhá světová válka, jej naplnila jistota, že tak jako jeho babička během první světové války, i on musí bez meškání přispěchat na pomoc lidem procházejícím zkouškami. Vesnička Taizé, ve které se usadil, byla nedaleko demarkační linie, která dělila Francii na dvě části: byl tak vhodně situován, aby mohl přijímat lidi, kteří prchali před válkou. Přátelé z Lyonu začali dávat adresu Taizé těm, kdo se potřebovali ukrýt.
Při zakládání komunity Taizé hledal bratr Roger cesty k uzdravení rozkolů mezi křesťany a prostřednictvím smíření křesťanů možnost překonání mnohých konfliktů v lidské rodině.
Na Boží hod velikonoční roku 1949 se několik bratrů natrvalo zavazuje k životu ve společenství, v celibátu a v co největší prostotě. V začátcích jsou všichni původem z evangelických církví, avšak zanedlouho se i katolíci přidávají ke komunitě, kterou dnes tvoří sto bratří z více než pětadvaceti národů. Již svou existencí je komunita konkrétním znamením smíření mezi rozdělenými křesťany a odloučenými národy.
Bratři nepřijímají žádné dotace ani dary. Žijí a dělí se s ostatními pouze z toho, co vydělají svou prací. Nepřijímají ani rodinná dědictví, ale dávají je na pomoc nejchudším lidem.
Od konce padesátých let dvacátého století mnoho tisíc mladých lidí z různých zemí nachází cestu do Taizé, kde se podílejí na týdenních setkáních s modlitbami a rozjímáním. Mimo to bratři z Taizé a navštěvují lidi v Africe, Severní i Jižní Americe, Asii a Evropě a organizují malá i velká setkání, která jsou součástí „pouti důvěry na zemi“.
Taize modlitba
Má svá specifika, v nichž se odráží zmíněný ekumenismus. Probíhá formou společných zpěvů (krátkých, opakujících se písní - úryvky z Písma, žalmů, výroků svatých), tiché meditace a četby Písma nebo myšlenek bratra Rogera (čtená část je variabilní). V místnosti jsou svíce a ikony. "Ikony přispívají ke kráse modlitby. Jsou to jakoby otevřená okna, která nabízí vhled do skutečností Božího království a zpřítomňují je v naší modlitbě" píše se na oficiálních stránkách komunity. Například na Evropských setkáních modlitby Taize (kterého se svého času zúčastňovalo také mníšecké mládežnické "spolčo"), bývá v popředí velký kříž ve tvaru T.
Ukázka "typického" zpěvu Taize v několika jazycích (přepsáno českou klávesnicí)
Misericordias domini in aeternum cantabo. /Milosrdenství Páně budu opěvovat navěky/I will sing for ever the mercy of the Lord/ Canteré eternamente las misericordias del Seňor/ Les miséricordes du Seigneur á jamais je les chanterai./ Das Erbarmen des Herrn will ich ewig preisen. / Bede zawse wyśpiewywal milosierdzie Pana/
Občanské sdružení OÁZA srdečně zve:
Věci z půdy – potřetí a naposledy?
Máte-li doma nebo najdete-li při jarním úklidu na svých půdách, ve sklepích a garážích drobné nepotřebné předměty ze starých časů (staré žehličky, váhy, ramínka, hrnce, hrnky, dečky, stolky, panenky pletené i háčkované, dobové prádlo i oblečení, brýle, kabelky, obrazy, přehozy, pohledy, kočárky, sáňky, porcelán, modlitební knížky, věšáky, dřeváky, staré hračky, staré noviny, obálky se známkou, gramofonové desky i dobové fotografie apod.), zkrátka věci z dob minulých, prosíme o jejich zapůjčení. Máme v úmyslu uspořádat třetí ročník výstavy věcí z dob našich babiček, zavzpomínat si na časy již minulé, stejně jako vloni společně posedět u šálku dobrého čaje či kávy při poslechu dobové reprodukované hudby.
Výstava proběhne 30.-31.5. 2009 v prostorách Oázy.
Věci na výstavu můžete přinášet vždy v neděli (10.5., 17.5. a 24.5) mezi 10-10.30 hod. přímo do Oázy (na farní zahradu na náměstí F.X.Svobody 38 v Mníšku) nebo po domluvě jindy. Tel. č. 728 01 06 82 (J.Ptáčková) nebo 318 591 142 (K.Typlová)
Výtvarné dílny:
neděle 17.5. od 14 hodin
drátování malých a velkých nádob
naučíte se dva druhy techniky drátování
S sebou: 2-4 sklenice a kleštičky (nejvhodnější nádoba pro začátečníky je zavařovací sklenice s otočným uzávěrem a hladkým povrchem)
přihlášky na tel. č. 721 021 319
cena 150,-Kč
neděle 24.5. od 14 hodin
malované vitráže
namalujete si obrázek a kdo bude mít zájem, tak i lahev
S sebou: 2 lahvičky od léků, fén, odmaštěnou lahev z čirého skla, popř. jiný skleněný předmět
cena 150,- (v ceně jsou skleněné rámečky, barvy a ostatní materiál)
přihlášky na tel. č.775 592 142 nebo 318 591 142
Všechny kurzy probíhají v Mníšku p/B v klubovně mateřského centra v kulturním středisku v Lipkách v 1.patře. S sebou přezůvky a chuť tvořit.
Pohádkový les
13.6. Mníšecký les se promění v pohádkový a kdo se bojí, ten do něho nesmí! Zváni jsou ovšem všichni a to i k jeho vytváření. Možností jak se zapojit je mnoho (pomoc v cíli, ve startu, na stanovištích, kulisy a ostatní potřeby). Bližší informace: Otec Robert (hlavní organizátor) nebo o.s. Oáza
PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ
Večery v duchu Taizé – poslední sobota v měsíci od 20 hodin v kapli na Malé Svaté Hoře
(bližší info: M.Salcman:723654490)
Korunka k Božímu milosrdenství – první pátek v měsíci v 17:45
Modlitba růžence ve středu v MC Oázy (možno vzít děti!) od 17:30 bližší info D.Feltová:728 360 255
Modlitba za farnost – každý druhý čtvrtek v 19 hod v MC Oázy, info Radka Šafářová:776 567 177
Modlitba růžence před mší sv. v neděli od 8 hod
pozn: MC Oázy = klubovna mateřského centra, Kulturní středisko v Lipkách
Modlitba ráno
Veleben budiž, Hospodine, Bože náš a Králi celého světa!
Ty tvoříš světlo a posíláš noc, Ty dáváš pokoj a tvoříš všecko..
Jak veliké jsou skutky Tvé, Hospodine.
Všechno jsi moudře učinil a zemi naplnil svými tvory
Ty jsi králem nade všemi, ode všech chváleným a velebeným
věčný Bože, smiluj se nad námi
podle svého velikého milosrdenství!
Amen
Modlitba večer
Dej nám klidně spáti, Hospodine, Bože náš,
a dej nám opět procitnouti k novému životu!
Rozestři nad námi svůj ochranný plášť
chraň nás, pomáhej nám pro svoje svaté jméno a opatruj nás.
Vzdal od nás nepřítele, mor a válku, bolest a hlad
Zažeň od nás ďábla a ukryj nás ve stínu svých svatých perutí
Vždyť Ty jsi, Hospodine, která nás chráníš,
Bůh a Král milostivý!
Amen
z knihy "Život blahoslavené Pany Marie", Dr. Josef Miklík, 1929
pro Stopy vybrala paní Váňová
Vydává pro vnitřní potřeby:
Římskokatolická farnost sv. Václava
nám. F. X. Svobody 38
252 10 Mníšek pod Brdy