Milí farníci,
Chystáme se pomalu na léto a také na Letnice. Ducha moudrosti a rady je našemu společenství třeba, nejen kvůli mnoha akcím, které jsou za dveřmi a mnoha nemocným, kteří čekají na útěchu. Stopy vychází po delší odmlce, ale stále se ještě vejdeme do „jara“. Přináší více postřehů od farníků, což Stopám velmi svědčí a což je také koneckonců jejich hlavním posláním. Kéž jsou vám nejen milým věstníkem událostí, ale také příležitostí k zastavení, zamyšlení a především povzbuzením.
Příspěvky na Stopy příští, které by měly vyjít v létě, posílejte již pouze na adresu: luciekrupickova@seznam.cz, také lze posílat na farní email či předávat osobně otci Janovi nebo mně.
za redakci Stop
LuKru (Lucie Krupičková)
Chystáme, přidejte se...
Občanské sdružení Oáza a Farnost Mníšek srdečně zve na následující akce:
30.5. Dětský den
Ve spolupráci s Rorejsem a o.s. Fabiánek od 13 do 16 hod. na cvičišti policejních psů (louka vedle garáží autobusů Uher a Božích muk)
12.6. Pohádkový les
Start od 14 do 16 hod u restaurace Káji Maříka
(více informací u Zuzany Bartákové)
29.-30.5. a 5.-6.6. 10-12/14-17h Výstava „Skalecké kapličky 2010″ v budově Oázy
Letošní (a zároveň závěrečný) ročník výtvarné soutěže „Skalecké kapličky“ je uzavřen, a tak je čas naplnit původní záměr soutěže a věnovat všechny síly na získání finančních prostředků pro realizaci finální výzdoby kapliček.
Za tímto účelem si Vám dovolujeme nabídnout ke koupi vybrané výtvarné práce z minulých ročníků soutěže. Peníze z prodeje budou prvním příspěvkem do sbírky „Skalecké kapličky“, jejíž výtěžek bude věnován na výzdobu a rekonstrukci kapliček křížové cesty na Skalce.
Více informací na webových stránkách o.s. Oáza: http://oaza.mnisek.cz/ nebo u Kateřiny Typlové
Z breviáře otce Jana
Pravý ctitel utrpení Páně ať hledí na ukřižovaného Ježíše očima svého srdce tak, že ztotožní své tělo s Kristovým.
Celá země ať se chvěje při popravě svého Vykupitele, ať pukají skály nevěřících srdcí a ti, na kterých ležela tíha hrobu smrtelnosti, ať vyskočí, když kámen, který jim stál v cestě, byl odvalen. Ať se už také objeví ve svatém městě, to jest v Boží církvi, znamení budoucího vzkříšení, a co se má jednou stát s naším tělem, ať se nyní stane s naším srdcem.
Nikomu ze slabých není odepřeno vítězství kříže a není nikdo, komu by nepomohla Kristova modlitba. Vždyť pomohla i mnoha těm, kteří proti němu soptili. Tím spíše pomůže těm, kdo se k němu obracejí.
Byla odstraněna nevědomost, zmírněna nesnadnost a Kristova svatá krev uhasila onen ohnivý meč, který uzavíral krajinu života. Temnota dávné noci ustoupila pravému světlu.
Křesťanský lid je zván k bohatství ráje a všem, kteří se znovu narodili, se otevřel návrat do ztracené vlastni, jen když si člověk sám nezavře cestu, kterou si svou vírou mohl otevřít i zločinec.
Ať nás záležitosti tohoto života ani příliš nesužují, ani nenaplňují pýchou, aby nám nebránily následovat celým srdcem příklad našeho Vykupitele. Vždyť nekonal ani nesnášel nic, co by nebylo pro naši spásu, aby tak síla, která byla v hlavě, byla i v těle.
Předně je tu skutečnost, že božství přijalo naši přirozenost, Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Kdo z lidí by pak měl být vyloučen z Božího milosrdenství, kromě toho, kdo v něho neuvěří, A kdo nemá společnou přirozenost s Kristem, jestliže přijal toho, který na sebe vzal přirozenost člověka, a jestliže se znovu narodil z toho Ducha, z kterého pochází sám Kristus? A dále: Kdo by na něm nepoznával vlastní slabosti? Kdo by neviděl, že jestliže Kristus jedl, odpočíval ve spánku, rmoutil se a soucitně plakal, že na sebe vzal přirozenost služebníka?
A protože tato přirozenost měla být vyléčena ze starých ran a očištěna od poskvrny hříchu, stal se zároveň jednorozený Syn Boží Synem člověka, aby mu nechyběla ani celá skutečnost lidství, ani plnost božství.
Je to naše tělo, co leželo mrtvé v hrobě, co třetího dne znovu vstalo a co vystoupilo nad všechny nebeské výšiny až na pravici Otcovy velebnosti. A tak i my, jestliže jdeme cestou jeho přikázání a nestydíme se přiznat to, co v tělesné slabosti brání naší spáse, budeme povýšeni k účasti na jeho slávě. Neboť se zjevně vyplní to, co prohlásil: Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi.
(Z kázání sv. Lva Velkého)
U pramene ve Vydří
Nevím, zda to bylo tím, že se náš pobyt v karmelitánském klášteře v Kostelním Vydří odehrál v postní době, ale bylo to pro mne zatím nejsilnější setkání s Bohem.
Z Mníšecké farnosti se nás na poslední únorový víkend vypravilo ke Karmelitánům osm, šest žen a dvě děvčátka. Pravda, dítka činila klášter poněkud hlučnějším, ale další ženy se jim občas ochotně postaraly o zábavu, aby i maminky měly čas pobýt v tichu samy se sebou a s Pánem.
Naši víkendovou „duchovní cestu“ provázel otec Serafím, ani ne čtyřicetiletý karmelitán s přívětivou povahou a humorem. Kromě mší, adorací a duchovních pohovorů či zpovědí jsme se s ním setkaly na několika přednáškách. Přidaly jsme se ke skupince žen z hospicu v Rajhradě, které zde byly již od čtvrtka. Přestože jsme tak trochu vpadly do rozjetého vlaku, okamžitě jsme byly vtaženy do tématu. Tím bylo otevření vlastního srdce Bohu, poznání toho, co v nás Pán miluje, reflexe našeho života a věrnost prameni, kterým je Ježíš Kristus.
Z mnoha myšlenek a faktů, jež stojí v Písmu a které otec Serafím při svých přednáškách zdůrazňoval, jsme si každá odnesla a v srdci uchovala něco trochu jiného. Chtěla bych se s Vámi podělit alespoň o několik podnětů z mých poznámek, k nimž se, nejen během postního období, chci vracet:
u Celý život zápasíme se svou povahou, ale Bůh s ní nezápasí. Miluje nás takové, jací jsme, i s našimi slabostmi. Cílem našeho snažení je, abychom dorůstali do podoby Krista, který byl sebevědomým člověkem, vědomým si toho, že je milován svým Otcem. Prosme Boha, aby uzdravoval naše sebevědomí, abychom se poznaly a byli si vědomi toho, že jsme milovanými Božími dětmi.
u Ježíš je pro nás nevyčerpatelný pramen. Je důležité, zda víme o jeho neomezenosti a s čím k němu přicházíme. S náprstkem, s hrnkem nebo se džberem? Jsme závislí na pramenech vody i na pramenech duchovních. Lidé se vždy usídlili u jednoho pramene a z něj celý život vodu čerpali. Není přílišných tužeb před Bohem, můžeme z něj čerpat mnoho. Je důležité, čemu jsme dali ve svém životě autoritu pramene. Nepoznáme sílu pramene Ježíše, pokud neustále odbíháme k jiným pramenům. I Ježíš stále potřeboval čerpat z pramene a nám nabídl znát ten pramen z nějž žil On sám, tedy láskyplný vztah k Otci.
u Zůstaňte, nabádá nás Ježíš. V dnešní době tlaku impulsů a diktatury příležitostí nás to svádí putovat neustále za něčím novým. Není pak mnoho času na upevňování dobrých věcí a myšlenek v nás. Čelme této diktatuře, a když někdy neobstojíme (tak, jako neobstáli leckdy ani učedníci), vraťme se a zůstaňme s Ježíšem. Písmem jsme nabádáni, abychom nechodili za lžiproroky.
Otec Serafím nám i při poslední nedělní přednášce dal radu plnou naděje:„Člověk si má říci, že holt v životě neprožije všechno. Zvolím-li si, že zůstanu v tom "všedním" s vírou, pak i v tom nejobyčejnějším a nejvšednějším mi Bůh požehná a dá zakusit sebe“
Zdena Lacková
učebnice z pohledu křesťana
Jsou chvíle, kdy reptám a stěžuju si – a pak mne zasáhne zpráva o nějakém opravdovém kříži, který nese jiný. A někdy jsem zas konfrontována s vlastní pohodlností. Mnoho věcí řeším, až když mi teče do bot. A pak jsou chvíle, kdy do mých „škatulek“ pronikne paprsek světla... Jenomže mnoho je trní, které dusí vzklíčená semena. Z té novinové zprávy si pamatuji toto sdělení: Je země, kde se rozrůstá křesťanská komunita, protože tamější křesťané jsou ochotni podstoupit nemalé oběti a putovat denně i na velké vzdálenosti proto, aby svým dětem umožnili vzdělávání a výchovu v křesťanských školách. Ti lidé jsou z našeho pohledu velmi chudí…
Když moje první dcera chodila do druhé nebo třetí třídy ZŠ (tedy někdy v roce 1997, dávno po pádu totality), odpověděla „špatně“ na otázku, co slavíme o Velikonocích: správná odpověď byla, že jsou to svátky jara. Přišla domů celá rozpačitá. Šla jsem se tehdy zeptat paní učitelky, jak to bylo myšleno- a dozvěděla se, že určitě probrali všechny možnosti. Co na to říci?
Druhá dcera se nedávno měla možnost podivit nad výroky, že narození Ježíška předpověděla Panně Marii Sibyla a že Ježíše dal ukřižovat Herodes. Drobná lidská selhání, řekneme si.
Když si ale v nejmenovaném populárně naučném slovníku nalistuji osobnost „Ježíš Kristus“ a přečtu si, že nejdůležitějším dnem pro křesťany je velikonoční pondělí, protože věří ve zmrtvýchvstání, mám pocit, že je něco špatně. (To jsem nezvládla zareagovat, chtělo to písemně.) Nejrůznějších knih různé kvality je mnoho, dobře.
Jenže když se něco dostane do čítanek, mělo by to podle mého názoru opravdu stát za to. Bez ironie.
Text, který mi druhá dcera – opět rozpačitě – dala přečíst, opravdu „stojí za to“. Pokud by měl sloužit k poučenému srovnávání a probíraly by se různé pohledy různých autorů na dané téma, snad bych to skousla. Předpokládala bych ale, že bude uveden i původní zdroj biblický. Nestalo se tak. O narození Ježíška máme tedy v čítankách zprávu od Zeyera, básnickou a temně mytologickou, také od J.Durycha, pravda, dále O.Preusslerův úryvek Útěk do Egypta přes Království české a teď se dostáváme k textu, kvůli kterému tohle píšu, autor Francois Cavanna, Jak to vlastně bylo, z knihy Písmo.
Zde je několik úryvků:
Shrnutí předcházejících kapitol: Bůh svede Pannu Marii, spíše z politických důvodů než z vášnivé lásky, a udělá jí dítě. Josef, dívčin snoubenec, je v podstatě dobrotisko a smíří se s domácností ve třech, ačkoliv se nemůže zcela zbavit návyku otvírat dveře od skříně, aby uviděl, zda se tam neukrývá Bůh v podvlékačkách.“….“A ten třetí byl úplně černý negr, a chodil za těmi dvěma vzadu a promluvil, jen když se ho někdo zeptal. A jmenoval se Baltazar.“…“A tato hvězda poskakovala na místě, tancovala břišní tanec, svlékala se lascivními pohyby a gestikulovala kabalistickými znaky.“….“A Maria uklidila všechny věci tam, kam se obyčejně uklízejí: kadidlo do kadidelnice, zlato za podvazek, a pokud jde o myrhu, nevěděla dobře, na co se hodí, pomyslela si, že je proti počůrávání do postele a dala ji spolknout Ježíškovi, což mu nezabránilo v počůrávání do postele, ale zbarvilo ho to do modra, což je mnohem pěknější a je to navíc zázrak.“…“A udělali budliky budliky Ježíškovi, řekli, jak je rozkošný, celý tatínek, ale ano, ano, pane Josefe, jako kdyby vám z oka vypadl, tak tedy ahoj.“…
Kdyby si takto někdo troufl zlehčovat proroka Mohameda, bylo by nám možná horko. Ale je to psáno o Ježíšovi. A my si to dáme do čítanek...
Markéta Schichová
A jakýpak je Tvůj názor milý čtenáři? Setkal jsi se s něčím podobným?
Zprávy farní rady
Na svém prvním setkání dne 18. dubna 2010 byla ustavena Pastorační rada Římskokatolické farnosti Mníšek pod Brdy v tomto složení:
předseda: P. Jan Dlouhý,
místopředseda: Ing. Jaroslav Maršík, CSc.,
sekretář: Ing. Jan Krejčí ,
delegátka za Občanské sdružení Oáza: Ing. Zuzana Bartáková,
delegátka za farní charitu: Eva Nováková,
delegátka za katechetiku: Daniela Feltová,
další členové rady: Petr
Balíček, JUDr. Marie Češková,
Ing. František Dvořák, Bc. Miroslav Salcman, Rudolf Kučera.
Mimo jiné byly zmíněny následující záležitosti:
- rekonstrukce a využití farního bytu, nutné opravy a restrukturalizace fary jako celku
- zdroje financování chodu farnosti, opravy kostela, údržba kostelní zahrady
- problematika zvonů
- informace o situaci kolem prodeje farních pozemků, opravy kostela a fary v Líšnici, využití farní zahrady v Líšnici, opravy kostela v Trnové
Záměrem je vytvořit odbornou skupinu zabývající se opravami staveb a jejich kontrolou. J. Dlouhý jmenuje členy Ekonomické rady farnosti. V současné době probíhají konzultace s možnými kandidáty.
J. Dlouhý přednesl návrh na instalaci promítacího zařízení v kostele, které by přehledně zobrazovalo aktuální informace (žalmovou odpověď, text písně, ...) a napomohlo lepšímu prožívání mše sv. pro naše nejmladší farníky (např. promítání obrázků při kázání, detail oltáře při proměňování a pod.).
Příští setkání PR: 6.6.2010 v 19:00h na faře
Stalo se
Mezi úspěšné počiny kterými naše farnost prošla patří:
1.5. pálení čarodějnic na farní zahradě s pohádkou – účinkující letos sklidili mimořádný ohlas
9.5. v Kytíně proběhla první mše sv. pro děti
Děti jsou zvány i nadále do Kytína vždy první neděli v měsíci!!
Velký jarní úklid kostela a zahrady
Pouť na Sv. Horu
Restaurace sochy Panny Marie v kapličce ve Stříbrné Lhotě
- malbu sochy provedla Jana Janouchová, restaurování zorganizovala Daniela Feltová, které tímto patří dík
Noc kostelů – účinkoval též Mníšecký chrámový sbor
Pobožnost u kapličky ve Stříbrné Lhotě
Pozn. výčet není úplný, pokud máte pocit že by měla být některá další akce zmíněna, někomu poděkovat či máte zpětně připomínku, napište prosím
Pravidelná setkání
o modlitba růžence před nedělní mší sv. od 8 hod
o korunka k Božímu milosrdenství – první pátek v měsíci před mší sv. v 17:45
o modlitba růžence (možno přijít s dětmi) – ve středu na farní zahradě od 18 hod; info D. Feltová:728 360 255
o modlitba za farnost – pozor změna- každý sudý čtvrtek v 19 hod v kostele sv. Václava, spojena s adorací Nejsvětější svátosti nejbližší:10.6. info Radka Šafářová: 776 567 177
o modlitba v duchu Taize – kaple na Malé Sv. Hoře od 20 hod; nejbližší proběhne: 29.5. info M. Salcman: 723654490
prosba – aneb starší píší do stop
Na prosbu z minulého čísla, zda by se dříve narození mohli podělit dobrou radou či zkušeností s námi mladšími, reagovala paní Mejstříková a přinesla recept na výbornou pomazánku. Než ji zveřejníme, nenajde se ještě někdo kdo by se přidal (v podobném či jiném duchu)?
Děkujeme
Modlitba
Maria Panno,
celá zem Tě chválí,
kosi Ti ráno slávu trylkovali.
Střemcha i šeřík, růže úbělová
každý květ dýchá Tobě lásky slova
Maria Panno,
celá zem Tě chválí.
Lidé však jako by se lásky báli.
Toužíce po ní, přec ji odmítají,
neláskou mrznou v prosluněném kraji.
Maria Panno,
zem i květ Tě chválí.
Kéž by tě také lidé milovali!
Vyslyš mou prosbu! A kde lásky není,
nauč nás lásce, ať jsme zachráněni.
Anděla Janoušková, Po Karmelských stezkách
Vydává pro vnitřní potřeby:
Římskokatolická farnost sv. Václava
nám. F. X. Svobody 38
252 10 Mníšek pod Brdy