BŮH V MÉM ŽIVOTĚ

Narodil jsem se do láskyplné
rodiny, kde ale oba dva ro-
diče měli nějaké zdravotní potíže.
Otec  měl  dětskou  obrnu,
(zdeformovaný hrudník a vystouplou
lopatku) a měřil pouhých 140cm.
Matka měla vadu řeči. Matka byla
vychovávána ve víře, ale nás děti k
tomu rodiče nevedli. Otec vždy říkal,
že kdyby Bůh existoval, tak by nedo-
pustil, aby takto vypadal. Pamatuji si,
že ani mě nebylo někdy příjemné, jak
se na nás lidé dívali, otáčeli se a uka-
zovali na nás. V dětství jsem do kos-
tela zavítal jen málokdy, většinou
kvůli nějakému koncertu.
Léta utíkala a na konci střední
školy jsem se seznámil s dívkou, kte-
rá byla z věřící rodiny. Po douškách
jsem ochutnával poznání víry. Někdy
to bylo úžasné, jindy frustrující. To-
tiž člověk, který je zvyklý odmalička
chodit do kostela, neřeší jakou rukou
se pokřižovat a jak přesně odpovídat
při modlitbách. Pro mě to bylo
všechno nové. Co abych něco náho-
dou nespletl? Kdo všechno mě pozo-
ruje?.....
Díky lásce mezi mnou a tou dív-
kou jsem začal pravidelně chodit na
mši svatou. Tedy ze začátku hlavně
kvůli ní, ale později jsem začal po-
znávat více a více Boží lásku. Hlavně
jsem si začal uvědomovat, že nic se
neděje náhodou a za vše bychom
měli děkovat.
Po několika letech jsem si onu
dívku vzal za manželku. Byl jsem
šťastně ženatý, narodili se nám po-
stupně dva kluci a dostal jsem se do
prestižního zaměstnání. Vzpomínám,
že jsem si říkal, jak je ten život úžas-
ný. Po nějaké době jsem musel na
pár dní odcestovat do Kanady a ne-
chtěl jsem nechávat rodinu samotnou
v Praze. Domluvili jsme se tedy, že
je odvezu k manželčiným rodičům
do malého městečka, aby tam i s dět-
mi strávili hezkých pár dní.
Asi po dvou dnech mi volala
manželčina maminka, že se stalo ně-
co hrozného. Manželka šla se syny
na procházku, a když šla na náměstí
po chodníku, srazilo je auto. Manžel-
ka i starší syn na místě zemřeli. Řidič
byl nadrogovaný, ani nebrzdil....
Mladší syn, který se držel své ma-
minky za ruku, přežil zázrakem. Prá-
vě v tuto chvíli stál za rohem domu.
Zpráva byla pro mne naprosto
šokující. Vůbec jsem tomu nemohl
uvěřit a pořád jsem si dával různé
otázky. Jak je možné, že se to stalo?
Bože, proč jsi to dopustil? Bože, tak
toto je ta víra, že mi přivedeš do ži-
vota milující osoby a pak mi je takto
odtrhneš? Na co jsou všechny ty
modlitby, když se stávají dobrým
lidem takové zlé věci?
Byl jsem doslova na dně. Nechtěl
jsem už žít, chtěl jsem jít za nimi....
Jenomže to nešlo, protože jsem tu
nebyl sám. Zůstal mi téměř dvouletý
syn, který mě potřeboval, a já jeho.
Po nesnadných pár letech společ-
ného soužití se synem jsem se na
Boha už tolik nezlobil. Začal jsem si
uvědomovat, že vše, co se v mém
životě děje, má nějaký smysl. Bůh mi
zde zanechal malé dítě, aby mě při-
měl jít životem dál.
Postupem času jsem si více a více
uvědomoval, že nechci zůstat v živo-
tě sám, ale že bych chtěl najít ženu,
kterou bych miloval a která by milo-
vala mne i mého kluka. Po nějaké
době, kdy žádná seznámení nedopa-
dla dobře, jsem se začal modlit k Bo-
hu, aby mi takovou ženu seslal. Pa-
matuji si, jak jsem mu říkal, že po-
kud další nové seznámení nevyjde,
tak už zůstaneme se synem raději
sami.
Bůh mi však poslal do cesty milo-
vanou dívku, která se dokázala vypo-
řádat s naší nelehkou životní situací a
zamilovala si jak mě, tak i syna. Poz-
ději jsem se s touto dívkou oženil a
nyní máme ještě tři nádherné holčič-
ky.
Život není lehký pro nikoho z nás.
Někdy vůbec nechápeme, proč se
okolo nás dějí takové věci. Proč Bůh
takové věci dopouští. Ale On je ne-
dopouští, naopak nás nabádá, aby-
chom šli stále dál a dál a věřili, že
vše má svůj smysl, že je náš milující
Otec a naše modlitby slyší.
Marek Novák