BŮH V MÉM ŽIVOTĚ

Pamatuji si, že když mi bylo
kolem deseti let, dostala jsem
od svého kmotra zvláštní notýsek.
Uvnitř byly tabulky a kalendář, nepa-
matuji si jeho obal a název, vím, je-
nom, že ho někdo hromadně kopíro-
val na nekvalitních černobílých kopi-
ích, protože vše bylo tak nějak zašed-
lé a lehce rozpité.
Byl to seznam mých dobrých
skutků na každý měsíc, výčet činnos-
tí, které bych měla vykonat a za které
bych si měla udělat čárku. Nemapa-
tuju si, že bych udělala jedinou, pro-
cházela jsem poměrně přísnější kato-
lickou výchovou a už tehdy jsem
začínala vzdorovat vůči všemu, co se
"musí".
A vydrželo mi to docela dlouho,
celé dospívání a ještě kousek dospě-
losti. Vybrala jsem si také muže, kte-
rý pochází z rodiny, která katolickou
církev a Boha háže do jednoho pytle,
společně s Janem Husem, Bílou ho-
rou, současnými restitucemi a veške-
rou nespravedlností, co se na světě
děje. Dlouho jsem si neuvědomila,
kolik práce mě čeká a kolik
ztrácím, když takové postoje
lhostejně přecházím. Po čase
se nám narodily dvě děti a já
postupně  začala  přicházet
k poznání, že si velmi přeji
jejich křest. Narazila jsem
ovšem na docela silný odpor
mého muže, který dal najevo,
že nic takového si nepřeje.
Přemohla jsem tehdy svoje
zklamání, hledala cestu, slíbili
jsme si společnou návštěvu kněze...
K žádné ale nakonec nedošlo, proto-
že nás pohltily jiné starosti, stavili
jsme dům. Znenadání a pozvolna
jsem si ale všimla, že aniž bych si
cíleně dala za úkol něco dělat, najed-
nou se mi do cesty připletly náhody,
které postupně vedly k možnosti
praktické přípravy na křest našich
dvou dětí. A manžel, k mému velké-
mu údivu, neměl mnoho námitek.
Cesta byla volná, využila jsem
velké ochoty a vstřícnosti katechetky
Daniely a otce Jana a zkraje května
prožila naše rodina vyjímečný den.
Holčičky si vybraly Sv. Františka a
Sv. Annu jako křestní patrony, tak
jistě po jejich přímluvou jsme prožili
opravdu moc pěkný obřad a násled-
nou oslavu doma. Všechno se povedlo.
Karolína Peroutková