OTÁZKY Z LITURGIE
Aleluja a zvolání před evangeliem

Nejvýznačnější čtení při mši
svaté je evangelium. Není
divu, že se liturgie na jeho četbu při-
pravuje. První přípravou je zpěv Ale-
luja s veršem, který je zpravidla
„brán“ z Nového zákona. Jestliže
navazoval responsoriální zpěv na
první čtení a chtěl jeho myšlenky
převést do jiné formy, pak verš před
evangeliem nemá k předchozímu
čtení vztah. Spíše obrací pozornost
na následující čtení evangelia.
Je pozoruhodné, že všechny litur-
gie uvádějí evangelium zpěvem ale-
luja. Chtějí tím zcela určitě zdůraz-
nit, že jde o radostnou zvěst, kterou
nyní věřící uslyší. Zvolání aleluja
bylo obvyklé už v synagogální boho-
službě, a když sv. Jan líčí věčnou
bohoslužbu v nebi, mluví o tom, že
spasení pějí slavnostní aleluja. Jako
kdyby tento zpěv, chválící Pána, obe-
pínal všechno zvěstování spásy. Nyní
tedy připravuje k slyšení slova Ježí-
šova – vítá Krista přicházejícího
svým slovem do shromáždění obce
věřících. A vynechává se jen v době
postní, kdy přípravou zůstává verš
sám.
V době rozvíjejícího se středově-
ku dostávalo aleluja bohatě rozvinu-
tou melodii, která byla nejdříve beze
slov a podobala se bohatému kolora-
turnímu zpěvu. Aby si zpěváci melo-
dii snáze pamatovali, byla podkládá-
na slovy. Tak vznikly sekvence. Byl
to útvar podobný hymnům a dosáhl
velké obliby ve středověku. V době
největšího rozkvětu bylo mnoho tisíc
sekvencí. Od dávné doby se vyvinuly
doprovodné obřady. Měly zdůraznit
úctu k evangeliu. Proto evangelní
knihy bývají bohatě zdobeny, kniha
se na ambon nese v průvodu, okuřu-
je, nakonec také líbá. Samo čtení je
provázeno aklamacemi. Jáhen nebo
kněz zdraví věřící a dostává se mu
odpovědi. Po ohlášení předčítané
perikopy volají věřící: Sláva tobě,
Pane, po přečtení vyslovují dík:
Chvála tobě, Kriste. To vše svědčí o
vážnosti a úctě, s nimiž stojíce přijí-
máme slovo Kristovo.
P. Jan Dlouhý