Moje nejoblíbenější modlitba

Sláskou a vděčností vzpomí-
nám  na  sepjaté  ručičky
v maminčiných dlaních, kdy mě učila:

Andělíčku, můj strážníčku, opatruj
mi mou dušičku. Opatruj ji ve dne
v noci, od škody a od zlé moci.
Andělíčku strážce můj, duši, tělo opatruj.

Věřila jsem ve svého andělíčka,
měla jsem ho ráda. S vírou v jeho
přítomnost jsem překonávala strach
ze tmy, ze samoty, z neznámého pro-
středí. Maminka využívala andělíčka
jako  výkonný  prostředek,  který
opravdu fungoval. Když mě chtěla
pokárat, řekla, že bude andělíček
smutný, nebo že bude plakat. Při po-
chvale se andělíček radoval a moc se
smál.
V době mého dětství byla uzáva-
ná výchovná metoda J. A. Komen-
ského, dle které je potřeba "děcko
občas pleščiti aneb metličkou pře-
mrštiti". Maminka nemusela použí-
vat metličku, ani vařečku. Na formo-
vání mé osobnosti měla andělíčka.
Jsou zvyky, které se předávají
z generace na generaci. Můj syn měl
svého andělíčka v kostele, moc ráda
chodil ministrovat, protože se andělí-
ček na něj vždy dívá a raduje se. Můj
vnuk, když byl malý a zasloužil si
být pokárán, vzala ho maminka za
ruku do rohu zahrady pod ořech a
tam si vnouček před andělíčkem uvě-
domoval, co nebylo pěkné v jeho
chování.
Já jsem se svým andělem stráž-
ným v kontaktu každý den. Ráno po
probuzení nejprve poděkuji Pánu
Bohu a potom spolu se svým andě-
lem vstupujeme do nového dne.
Maruška Sadilová