MŮJ OBLÍBENÝ SVATÝ

Daniela mě požádala, abych
napsala něco o mém vztahu
k oblíbenému svatému. No jo, ale ke
kterému, když jich mám oblíbených
tak veliké množství a každý svatý,
který vstoupil do mého života, mě
ovlivnil na mé cestě víry? Je velmi
těžké vybrat jednoho.
Na začátku mé cesty mě velmi
oslovovali svatí mučedníci pro svoji
pevnou víru, díky níž byli ochotni
raději obětovat život, než aby se
zřekli Krista. Věděli proč. Bez Ježíše
není naděje na věčný život lásky,
pokoje a štěstí u Boha. Není nic, co
by nestálo za to obětovat pro tak
krásnou budoucnost. Ač se to často
dnes zpochybňuje i mezi věřícími,
tak bez Ježíše opravdu není spásy a
ten, kdo nepřijme Ježíše jako svého
Pána a Spasitele, jednoduše nemůže
vejít do Božího království. Žádné
naše činy (dobré skutky nebo coko-
liv) nás nemohou vytrhnout ze zatra-
cení, do něhož vstoupil první člověk
odmítnutím Boha (v katechizmu se
to nazývá dědičný hřích). Hřích vlád-
ne v tomto světě a nikdy tomu nebu-
de jinak, proto také usilovat o změnu
tohoto světa je utopie; jediné, co má
smysl, je usilovat o záchranu lidí pro
život na věčnosti. Fascinovala mě
odvaha a víra těchto světců a odhod-
lání raději podstoupit i mučení než se
vzdát věčnosti u Boha.

Svatý Pavel
Dalším velmi blízkým svatým byl
sv. Pavel, protože se obrátil díky to-
mu, že k němu promluvil Bůh. Něco
podobného se totiž stalo i mně. Jako
sv. Pavel byl po tomto jedinečném
setkání s Bohem okamžitě vnitřně
puzen každému vyprávět o úžasném
plánu spásy a vykoupení v Ježíši, tak
i já jsem po svém obrácení měla po-
třebu každému říkat o tom, že Bůh je
nepopsatelně úžasný a štěstí, které je
u něho, je nesrovnatelné s ničím na
zemi a nic na zemi nestojí za to, aby
člověk pro to žil. Jenom Bůh stojí za
úsilí, protože pouze v něm člověk
prožije absolutní naplnění, radost,
lásku a štěstí.
Ovšem velmi brzo jsem pochopi-
la, že ten, kdo to nezažil, mi nikdy
neuvěří, jde o nepřenosný zážitek.
Každému bych přála, aby se setkal
s Bohem a prožil to nekonečné štěstí.
Prostě jsem se okamžitě zamilovala
do Boha a dlouho mi nepřipadalo na
zemi nic dostatečně krásné, aby to
stálo za můj zájem (okolí si myslelo,
že mi přeskočilo nebo mě někdo zfa-
natizoval a že je to pubertální úlet,
který určitě za chvíli přejde), zajímal
mě jenom Bůh a po ničem jiném
jsem netoužila než se s ním znovu
setkat. Jenom jsem nevěděla, jak na
to, a tak jsem hledala cesty, jak jsem
mohla.

Křesťanští mystici

Při mém obrácení byl ještě socia-
lismus a neznala jsem téměř žádné
věřící, a tak jsem četla pořád dokola
těch několik knih, které jsem vyštra-
chala v knihovně u babičky, a pře-
klad bible, psaný dost archaickým
jazykem. Také jsem sama chodila
několik let skoro každý den do koste-
la na mši, ale nikdo mě tam neoslovil
a já jsem se díky svému nízkému
věku styděla kohokoli oslovit sama,
tak jsem pokaždé seděla v lavici a
fascinovaně sledovala ono tajemství,
jak se chléb promění v Ježíšovo tělo,
aniž bych toto tělo mohla přijmout.
Další skupinou světců, kteří jsou
mi velmi blízcí, jsou takzvaní křes-
ťanští mystici, např. sv. Terezie od
Ježíše, sv. František z Assisi, sv. otec
Pio, sv. Antonin z Padovy, sv. Jan od
Kříže, sv. Klára, sv. Filip Neri, sv.
Jan Maria Vianney, sv. Kateřina Si-
enská, sv. Benedikt, sv. Bernard z
Clairvaux a jiní. Také mě velmi oslo-
vil jeden pravoslavný svatý: sv. Sera-
fim ze Sarova a pár mystiků, kteří
ještě nejsou svatořečení, například
Francouzka Marta Robinová a stig-
matizovaná Češka Anna Bohuslava
Tomanová.

Proč křesťanští mystici? Myslím,
že to vychází z mé velikánské touhy
setkávat se již zde na zemi s Bohem.
No a právě mystici se s ním intimně
setkávali. Proto jsem dychtivě četla
každou knížku, která pojednávala o
životě těchto lidí. Každý z nich mě
něco naučil nebo mi dal něco pocho-
pit, ale moje pokroky jsou navzdory
mé touze velmi pomalé. V textech,
které napsali, je zachyceno něco z
jejich myšlení a jejich přístup k Bohu
a světu, proto jsem se velmi snažila
od nich učit, jak žít svůj život, abych
opět mohla prožít setkání s Bohem
tak jako oni. Jenomže stále narážím
na svoji slabost a neschopnost zlomit
myšlení, které jsem získala jako soci-
alizmem odkojené dítě. Největší mo-
jí touhou je moci žít vedle nějakého
živého mystika, který by mě vedl na
mé cestě a pomáhal mi překonat ona
úskalí, která sama nedokážu překro-
čit. Tato moje touha se bohužel asi
nikdy nesplní, a tak mi nezbývá, než
čerpat z životopisů již nežijících
mystiků a jejich děl. Pro většinu lidí
v této zemi jsem asi nepochopitelný
cvok, ale díky tomu, že jsem měla již
to neuvěřitelné štěstí potkat se
s Bohem a zažít tu absolutní nepo-
psatelnou lásku, kterou je On, nemo-
hu jinak.

Boží dotek
Přesvědčení drtivé většiny tohoto
národa, že jediné štěstí je v zážitcích,
že ty člověka naplní, je pro mě nepo-
chopitelné, protože zážitek přejde a
hned se musí usilovat o nový a tak
pořád dokola, ale skutečné naplnění
nepřijde nikdy. Každý zážitek pomi-
ne a promění se v šedou a někdy i
hořkou vzpomínku, která časem
bledne a vše končí smrtí, kde tyto
úžasné zážitky člověku budou oprav-
du na nic. Bůh však člověka naplní
tak, že již není, co krásnějšího prožít,
je to absolutní nepopsatelné štěstí.
Štěstí prožívané na tomto světě se
s Bohem nedá srovnat. Nic na tomto
světě není nekonečné, proto to nemů-
že člověka plně uspokojit. Ovšem
jenom jediný dotek Boha, člověka
naplní tak, že již nic jiného nechce,
cokoli na tomto světě je proti Bohu
naprosto nezajímavé.
No a tak usiluji i za pomoci sva-
tých o to, abych mohla občas prožít
dotek našeho Pána a abych na onom
světě mohla na Boha patřit stále.
Doufám, že tato moje touha se mi
jednou splní díky výkupné oběti na-
šeho pána Ježíše Krista.
Lucie Vlčková