Můj oblíbený recept

To, že ráda jím, nemusím za-
pírat, je to na mně vidět.
Chutná mi všechno, co je k jídlu,
těžko  říct,  co  mám  nejraději.
V každém období svého života jsem
měla v oblibě něco jiného.
Do dvou let to bylo mateřské mlé-
ko. V situaci, kdy po silnici pochodo-
vali němečtí vojáci a my byli schova-
ní ve sklepě, byli rodiče rádi, že hla-
sitě nebrečím a tiše pocucávám. Poz-
ději jsem na dotaz, co chci "papat",
říkala, že "pojívku". Ano, polívku.
Tu mám ráda dodnes, jakoukoli.
Také chléb máčený v mléce. Původ-
ně jídlo pro kočku, ale nežli jsem ho
kočce donesla, polovinu jsem snědla.
Úžasná dobrota.
V době studií jsem měla ráda čoč-
ku. Tady u nás tehdy nebyla
k dostání. A tak, když jsme jeli se
školou do NDR na týdenní studijní
pobyt, za celé kapesné jsem nakoupi-
la čočku. Ostatní děvčata si vezla
porcelánové příbory a jiné užitečné
věci, já jsem měla plný batoh čočky.
Asi jsem se jí přejedla, nebo je to
tím, že už je u nás v obchodě
k dostání, vařím čočku pouze na No-
vý rok a to si ji s volským okem,
okurčičkou a plovoucí v sádle náleži-
tě vychutnám.
Jak jsem již v úvodu napsala,
chutná mi vše, co je k jídlu. A le,
kdybych si měla vybrat z několika
předložených dobrot, dám vždy
přednost tatarskému bifteku. Prvně
jsem se s ním setkala v hotelu Huber-
tus na Jílovišti, kam mě a moji kama-
rádku pozvali tehdejší naši přátelé.
Biftek nám objednali a škodolibě
sledovali, jak zíráme na kopeček
mletého masa, syrové vejce upro-
střed, oblohu z hořčice, cibuli, papri-
ku, sůl a pepř a nevíme, co s tím.
S opečeným plátkem chleba potře-
ným česnekem je to pro mě jídlo,
kterému neodolám, i kdybych byla
krátce po vydatném obědě.
Potom se někdo nemůže divit, že
jsem tak výrazná.
Maruška Sadilová