Nad osvobozeným lágrem se objevila duha

Když se v roce 2015 přetrhla nit letních farních táborů, protože neú-
navné hlavní organizátorce Daniele Feltové chyběli spolupracovníci do
party, rozhodl se Jirka Rom, že takhle to být nesmí. Nabídl své síly a letos
se s Danielou podílel už na třetím táboře.

Klobouk dolů, chlapi se do prá-
ce s dětmi moc nehrnou…
Mně to baví. Už devět let organi-
zuji ještě jeden rodinný tábor. A měl
jsem představu, že časem se zapojím
i do organizování mníšeckého tábora.
Původně jsem to plánoval později,
ale najednou na to Daniela zůstala
téměř sama, což nemohla zvládnout,
takže v roce 2015 tábor prostě nebyl.
A tak jsem nabídl svou pomoc.
Díky Bohu. Mohly tak proběh-
nout tábory věnované Abrahamo-
vi, Panně Marii a letos svatému
Maxmiliánu  Kolbemu.  Máš
k tomuto světci nějaký vztah?
Nijak mimořádný. Před táborem
jsem o něm příliš nevěděl, ale samo-
zřejmě jsem si leccos zjistil.
To bylo potřeba. Však jsi jej
představoval v jedné z mnoha hra-
ných táborových scének.
Ze scének, kterých my organizá-
toři hrajeme dětem během tábora i
několik denně, mám radost. Jimi se
tento tábor hodně odlišuje od jiných.
Snažíme se scénky ze života postavy,
jíž je tábor věnovaný, ztvárňovat
hodně věrně. Chování postav stavíme
podle historické literatury, aby vše
maximálně odpovídalo tehdejší sku-
tečnosti. Včetně kostýmů a rekvizit.
Když jde o biblickou postavu, využí-
váme přímých citací z písma.
Děti se ocitají uprostřed děje,
jako by je tam přenesl stroj času.
Letos to měly asi hodně drsné?
To ano, Polák Maxmilián Kolbe
prošel nešťastnou první polovinou
20. století a zemřel za druhé světové
války v koncentračním táboře. A děti
s ním také „prožily“ jeden den
v koncentráku. A před tím třeba pře-
padovku gestapa, kterému musely
předkládat své dokumenty. Viděly,
jak vypadaly vězeňské mundůry a
vypravili jsme se všichni do Památ-
níku Vojna. Tenhle bývalý komunis-
tický lágr posloužil jako věrná kulisa
fašistických koncentráků. Poslední
hraná scénka byla o tom, že byl Kol-
be zatčen, a poslední čtení o konci
jeho života děti slyšely právě na
tomhle sugestivním místě.
To byl asi hodně silný okamžik?
Naprosto. A navíc během čtení
přišla bouřka a minutu po tom, co se
dočetl text, začal liják. To byla přida-
ná hodnota ke smutnému závěru.
Slunečný den by se k němu moc nehodil.
Nevěřím, že to byla náhoda. :)
Ale to není všechno. Když déšť
odešel, objevila se na nebi duha! A
my jsme pod tímhle symbolem nadě-
je ukončili náš příběh tím, že byl
oznámen konec světové války a
osvobození koncentráku, ze kterého
jsme tedy mohli svobodně odejít.
Byl nějaký moment tábora, kte-
rý bys chtěl prožít znovu?
Silných momentů bylo víc. Pro
organizátory je na táboře vždy nej-
větší odměnou, když vidíš, že z toho
děti mají radost, nejen, že děkují, ale
i jak spontánně reagují ve chvíli, kdy
se jim něco líbí. Jeden z moc hez-
kých okamžiků byl, když jsme při-
pravili překvapení pro naše mládež-
níky, kteří s námi tábor připravují.
Oni vědí o celém programu, ale tohle
bylo něco, co netušili. Pár mladých
mužů, kteří přijeli a hráli
gestapáky, všech deset mlá-
dežníků pozatýkali, protože
ti neměli na rozdíl od dětí
doklady. Svázali je k sobě,
zavázali jim oči, odvezli je
auty potmě do lesa a vedli je
zaslepené asi 400 metrů do
Památníku Vojna, kde vše
bylo domluvené. Tady je
dovedli do prostoru mezi
ostnaté dráty, zhaslo se,
mládežníkům se rozvázaly oči a pak
světlo ozářilo ten prostor lágru. Chví-
li bylo naprosté ticho, a pak jsem
viděl jejich obrovské nadšení z toho,
jak jsme je vtáhli do děje.
Trochu mne z toho mrazí… A
jak jste konec války oslavili?
Hostinou! Měli jsme k večeři špí-
zy  a  spoustu  dobrot.  Po  dni
v koncentráku, kdy všichni byli jen o
chlebu, to bylo fantastické zakonče-
ní. Mimochodem děti si stravu letos
moc chválily, některé říkaly, že to
bylo zatím nejlepší ze všech táborů.
Budeš s Danielou organizovat i
farní tábor 2019?
Určitě. Téma je samozřejmě tajné,
ale prozradím termín. Bude to úplně
poslední srpnový týden.
Zdena Lacková

Jiří Rom
»   S manželkou Jiřinou žijí 6 let v Mníšku pod Brdy
»   Mají tři dcery, školačky Magdalénu, Alžbětu a Julii