Římskokatolická farnost

V Mníšku pod Brdy, v Domově seniorů, měli slávu. 101 let se tu dožila paní Věra Dlouhá. Na oslavu přišli oba synové, starostka města, ředitel domova a další hosté.

I když se věk podle statistik prodlužuje díky vyspělé medicíně i díky uvědomělejšímu způsobu života, přece jen stovky se jen tak každý nedožívá. Paní Dlouhé to moc slušelo v růžovém svetříku a s načesanými vlasy.

Za redakci Středozemě jsem jí popřála hodně zdraví a zeptala se jí, jestli má nějakou radu, jak se dožít vysokého věku.

Celý život jsem jedla střídmě a pracovala jsem až doposledka. Byla jsem učitelka, ale dnes už chtějí, aby měl každý vysokou školu. A také se musí člověk často radovat, i když to kolikrát nešlo, byly i těžké chvíle.

A jste v mníšeckém domově spokojená?

Ano, tady se o mě starají dobře, hlavně, že jsem stále mezi lidmi. Já mám ráda společnost, tady se pořád něco děje. A mám syna blízko.

Prý vám chutná pivo?

Ano, to mám ráda, hlavně plzeňské, to je dar mezi dary.

Do debaty se zapojuje syn a místní farář Jan Dlouhý: „Maminka má opravdu na stará kolena ráda pivo. Nedávno mi říkala, ať zajedu do Plzně a koupím celý sud!  Evidentně jí pivo dělá dobře na zažívání a celkově ji zklidňuje. Samozřejmě, že vypije jen malou skleničku.“

Máte v rodině dlouhověkost ? A držela vaše maminka nějaké diety, zdravý způsob života?

Vůbec nikdo se u nás takového věku nedožil, naopak můj otec zemřel poměrně brzy. Ale je pravda, že maminka od té doby, co se stala vdovou, držela dva dny v týdnu půst. Ve středu a v pátek byla o vodě a chlebu. Zlobil jsem se, protože starý člověk si nemůže takové výkyvy dovolit, bál jsem se o její zdraví. Ale jak vidíte…..

Oslava je příležitostí pro vzpomínání. Přinesli jste alba, na co nejradši myslíte?

Asi na cestování, dokud to kolem roku 68 šlo. Maminka s námi v embéčku projela pomalu celou Evropu, Itálii, Francii…. stan a vařič, o všechno se uměla postarat. Byla učitelka, a tak měla celé dva měsíce prázdniny. Vždycky chtěla, abychom s bratrem byli co nejvíc na vzduchu, v přírodě. Když jsme byli malí, tak na léto pronajímala pokoj na nějaké chalupě, pokud možno v horách. Její heslo bylo: ,,slunce, voda, vzduch“.

Kde jste žili, jste městský kluk?

Ano, narodil jsem se v Praze, Košířích. Po letech kněžské služby jsem byl ustanoven do mníšecké farnosti a maminku jsem si vzal k sobě. Poslední tři roky jí už ale schody na faře dělaly problém. Dnes má nesmírné pohodlí a péči v mníšeckém seniorském domově. Už se několikrát stalo, že mamince nebylo dobře a díky starostlivosti pečovatelek je zase v dobré kondici, tak jak ji dnes vidíte. Jsem za to opravdu vděčný.

Hostina na počest paní Dlouhé byla velkolepá, vlastnoručně nás obsluhoval ředitel domova Jan Daniel, který oslovuje paní Dlouhou ‚maminko‘, ale vlastně jí tak říkají všichni. Připili jsme si šampaňským a paní Dlouhá pak dostala spoustu přáníček a dárků. K zábavě hrála živá muzika. Nakonec ředitel domova spolu se všemi zaměstnanci přivezli nádherný trojdort – 101. Byla to krásná oslava, v domově vládla příjemná rodinná atmosféra.

Alexandra Merunková