Kvě 17 2016

Líšnice

Publikoval/a

Z historie farnosti Líšnice

Obec Líšnice patřila k državám cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi. V roce 1345 opat tohoto kláštera pověřil Jakuba, rychtáře ze Zlatník, aby při malé vesničce Líšnice přeměnil část lesa v 36 úrodných lánů a emfyteuticky je vysadil, tj. odevzdal je do dědičné držby novým kolonistům s povinností aby po určité lhůtě (určené k výstavbě nových hospodářství a zúrodnění pozemků budou odevzdávat předem stanovené poddanské dávky). Záhy poté byl postaven zdejší farní kostel Všech svatých. Roku 1357 je ve vsi doložen místní plebán (farář), který uváděl do funkce nového plebána ke kostelu sv. Kiliána v Davli. Farnost v Líšnici je prvně výslovně doložená roku 1369, kdy byly placeny na papežský desátek 4 groše. Náležela nejprve k děkanátu ořechovskému, poté k příbramskému, zbraslavskému a dnes opět k příbramskému. Opati zbraslavského kláštera vykonávali patronátní právo v Líšnici. Z konfirmačních knih pražského arcibiskupství víme, že v r. 1375 líšnického faráře Miroslava vystřídal Jan z Turnova, který byl do té doby kaplanem proboštství u sv. Apolináře v Praze. Ten v r. 1378 vyměnil své místo s Heřmanem, farářem v Malé Chuchli, který zde působil do roku 1379. Jeho nástupcem se stal farář Otto, doložen v roce 1380 za arcijáhenské vizitace. Roku 1385 vyměnil zdejší farář Frenclin své místo s Vavřincem, dosavadním farářem v Krchlebech. V letech 1389 – 1390 je doložen zdejší farář Martin. Jeho nástupcem se stal Václav, který přišel do Líšnice z Loketska a roku 1396 po něm nastoupil zdejší farář Tammo. Za husitských válek zemřel v Líšnici r. 1424 farář Jiří. Na jeho místo prezentoval 1424 Zdeslav Tluksa z Buřenic, karlštejnský purkrabí a zástavní majitel Mníšku pod Brdy, kněze Jana, syna Pešíka z Mníšku. V r. 1427 byl doložen zdejším farářem Zikmund, dosavadní kaplan v Mrtníce. Složitá situace nastala po skončení husitských válek, neboť pro nedostatek kněží nebyla líšnická farnost obsazována. Až roku 1556 je doložen kněz Stanislav Polák, který přišel do Čech na výpomoc z některého z krakovských klášterů. O něm je pojednáno v historii mníšecké farnosti, kde později již jako přívrženec víry pod obojí způsobou působil. Původní líšnický kostel stál na místě dnešního barokního kostela Všech svatých v horní části návsi a byl ve středověku chráněn z obou stran. Na jižní straně býval umělý příkop, který byl později zavezen a nahrazen cestou. Na severní straně je chráněn přirozeným příkopem, který vytvořil potok. Kolem kostela se rozkládá starý hřbitov s márnicí, který ohraničuje mohutná kamenná zeď. Neznáme původní podobu líšnického kostela, ale ze zápisů tzv. tereziánského katastru z r. 1713 vyplývá, že byl zčásti dřevěný.
Situace v duchovní správě se zhoršila za třicetileté války (1618-1648), kdy v samotné obci ubývalo stálých obyvatel. Zčásti sem doházeli kněží ze zbraslavského kláštera, nejvíce Jan Černohorský, ale děti byly přinášeny ke křtu až do kostela sv. Havla ve Zbraslavi, nebo do samotné klášterní svatyně sv. Jana Křtitele. Teprve v r. 1696 byla v Líšnici obnovena stálá duchovní správa, kterou byl pověřen cisterciák P. Evžen Bärbig († 1698). K líšnické farnosti byly tehdy přiděleny obvody dříve zaniklých farností v Horních Mokropsích, Trnové a na Jílovišti. Z doby Bärbigova nástupce Jana Strahla pochází šestiboká křtitelnice s nápisem a datací. V r. 1713 tvořily farní okrsek líšnické farnosti tyto obce: Líšnice, Klínec, Řitka a Jíloviště. K mandátnímu kostelu (který byl spravován z Líšnice jako filiace) v Mokropsích náležely obce Horní Mokropsy, Dolní Mokropsy, Všenory a Černolice. Štědrým donátorem Líšnice se stal zbraslavský opat Tomáš Budecius (opatem v l. 1716 – 1738). Za tehdejšího faráře P. Bernarda Fischera opat povolil vystavět nový kostel na místě původního. Bohužel není dosud zjištěn přesný datum výstavby, ani architekt projektu. Byla vyslovena domněnka, že by jím mohl být František Maxmilián Kaňka, který pro zbraslavský klášter pracoval od roku 1724. Z dalších farářů následovali P. Evžen RadlAmadeus Foltin, za něhož byla oddělena od líšnické farnosti v r. 1743 Trnová a při tamním kostele sv. Ducha byla obnovená fara. V dobách války po nástupu vlády císařovny Marie Terezie (tzv. války o rakouské dědictví) spravovali líšnickou faru cisterciáci Edmund Goltz a Jan Nepomucký Čapek. Po nich nastoupil Celestin Stoy, který se stal později posledním zbraslavským opatem. Stoyovými nástupci byli rovněž cisterciáci: původně mlynářský syn od Černošic František Kotaška a Adam Fitsch, za něhož byl v kostele proti vedlejšímu vstupu umístěn oltář sv. Anny ze zrušeného pražského kostela sv. Ondřeje na Starém Městě (tento pražský kostel stával v místech dnešního čp. 287/I a byl zbořen r. 1874). Za faráře Vojtěcha Patzelta, posledního řeholního faráře v Líšnici, bylo pohřbívání na starém hřbitově zastaveno z nařízení císaře Josefa II. a proto byl založen nový v místě zv. „Na krchůvkách“. Po zrušení kláštera ve Zbraslavi v roce 1785 bylo patronátní právo převedeno na Náboženský fond a prodejem zbraslavského panství 1825 přešel patronát na nového majitele Bedřicha knížete z Öttingen – Wallerstein. Líšnická fara byla od doby zrušení zbraslavského kláštera osazována diecézními knězi. Za faráře Petra Patzelta byla v r. 1813 od Líšnice oddělen obvod mokropeského kostela, vyjma vesnice Černolice. V Mokropsech zřízena tehdy lokálie, která byla později r. 1857 povýšena na faru. Za faráře Josefa Matouška bylo v r. 1820 dovoleno obnovit hřbitov u líšnického kostela. Na popud faráře Antonína Krcha byl r. 1865 ze sbírek farníků shromážděn obnos na přelití puklého středního zvonu sv. Jan Nepomucký v pražské zvonařské dílně Anny Bellmannové. Za faráře Ignáce Praského byla na žádost jílovišťských občanů odloučena od farnosti ves Jíloviště, která byla 1. května 1883 začleněna k faře v blízké Trnové. V líšnické farnosti bylo tehdy tradicí konat v průběhu roku dvě poutě. Před svátkem sv. Petra a Pavla na Svatou Horu u Příbrami a na svátek Narození Panny Marie do Hájku, kde byla Loreta s klášterem františkánů. V r. 1870 byl vysvěcen kříž u cesty mezi Klíncem a Trnovou, r. 1871 vysvěcen kříž u silnice z Černolic a r. 1874 kříž u silnice mezi Řitkou a Mníškem. Také obec Líšnice vztyčila svůj kříž na výšině „Korytka“. V r. 1870 byla opravována střecha kostela a r. 1874 byla střecha na farní budově pokryta taškami a střecha nad stájemi z více jak poloviny pokryta šindelem. Také stodola byla podezděna ze čtyř stran cihlami. R. 1877 byla zřícená část hřbitovní zdi na severní straně opět znovu vystavěná, střecha kostela opravována, nakloněný kříž na zvonici narovnán, šindelová střecha vyspravena a natřena červenou barvou. Dne 10. června 1883 po dopoledních bohoslužbách blesk zapálil krásnou cibulovou střechu chrámové věže, která shořela a zvony se roztavily. Zvony byly poté přelity v pražské dílně Josefa Diepolda v Praze. Dne 3. října 1883 slavnostně vysvěceny arcibiskupem knížetem Bedřichem Schwarzenberkem a 10. října byly zavěšeny ve věži kostela. Střecha věže při obnově získala tvar prolamovaného jehlance. Za Josefa Zbejvala bylo z peněz po zemřelém faráři Františku Fürstlovi zakoupeny nové varhany, opraveny oltáře a kazatelna. Varhany byly zakoupeny ve vinohradské dílně Františky Bernhartové v r. 1900. S dovolením patrona knížete Karla Öttingen-Wallerstein mohla být položena v kostele nová šamotová dlažba. Od roku 1903 začal v Líšnici působit Josef Černý, jehož bratr František byl farářem v sousední Trnové. Josef Černý začal vyučovat náboženství v Černolicích (dosud líšničtí faráři učili pouze v Líšnici). Dne 3. července 1904 z příležitosti 700. výročí svatořečení sv. Prokopa bylo konáno procesí ke kapli v Klínci, která je zasvěcena tomuto světci. V r. 1910 zakoupil zbraslavské panství náchodský továrník Cyril Bartoň z Dobenína, který jako patron farnosti financoval r. 1911 opravu fary, farního dvora a r. 1911 opravu kostela. Ve farní kronice farář poznamenal, že s takovou vstřícností a pochopením se za minulého patrona Karla Öttingen-Wallersteinu nesetkal. Rodina Bartoňů z Dobenína zůstala patrony líšnického kostela až do konce 40. let 20. století, kdy bylo panství zkonfiskováno a patronát zanikl. Farář Josef Černý inicioval mezi farníky sbírku na novou křížovou cestu, která odpovídala kanonickým požadavkům. Křížovou cestu vysvětil superior na Skalce P. Vojtěch Chvojan 16. března 1913. V době první světové války ani tři líšnické zvony neunikly rekvizicím. Dvě rekvizice proběhly v květnu a listopadu roku 1917. O rok dříve financoval hrabě Mikuláš Brandis zakoupení nových kostelních jesliček. Po skončení války se do Líšnice r. 1919 vrátil pouze jediný zvon – Umučení Páně. V polovině dvacátých let 20. stol. si občané Černolic a Klínce zřídili vlastní hřbitovy a přestali pohřbívat v Líšnici. Rovněž obecní představení Líšnice a sousední Řitky se společně rozhodli v r. 1928 zbudovat nový hřbitov nad vesnicí v nevelké vzdálenosti od „Krchůvek“, nepoužívaného hřbitova z doby císaře Josefa II. V r. 1922 si postavili líšničtí občané pomník obětem 1. světové války, kterou však farář Černý na nátlak zdejšího Sokola nemohl vysvětit. Z farních sbírek byly r. 1924 pořízeny nové zvony. Ty však byly během 2. světové války za faráře Josefa Fořtela opět zrekvírovány a roztaveny pro válečné účely. Po nástupu totalitní moci byla roku 1950 do správy líšnických farářů dána farnost v Trnové. V té době byly přeneseny varhany z kostela ve Zbraslavi do Líšnice. Po Josefu Fořtelovi, který byl roku 1953 uvězněn nastoupil Josef Kroupa. Od školního roku 1952-1953 se stalo vyučování náboženství nepovinným a počet dětí rok od roku klesal. Po svém krátkém úspěšném působení byl P. Kroupa na nátlak státních úřadů přeložen do jiné farnosti. Jeho nástupcem se stal Josef Javůrek, který byl právě propuštěn z vazby. Byl na něj činěn nátlak, aby spolupracoval v tzv. mírovém hnutí, ale raději se zapojil  do JZD a vypomáhal řadu let jako traktorista. Zasloužil se o nákladnou opravu obou kostelů v Líšnici a Trnové. Při opravě věže kostela v Líšnici roku 1973 byly objeveny pamětní listiny z let 1883 a 1925. Toho roku 1973 byla břidlice s pozinkovaným plechem věže nahrazena mědí, kříž a makovice byly pozlaceny. Po Javůrkově smrti zůstala farnost neobsazena a od počátku roku 1983 je spolu s farností v Trnové administrována duchovními z Mníšku pod Brdy. Nejprve Josefem Hřebíkem a potom Josefem Andrejčákem. Po nich nastoupil Artur Matuszek, který pochází z polského Slezska a byl do pražské arcidiecéze vyslán jako misionář. V r. 1989 byla zahájena oprava kostela, r. 1991 byly elektrifikovány zvony. Rok 1995 byl slavnostní pro celou Líšnici a farnost. Proběhly oslavy 650. výročí emfyteutického rozšíření obce, slavnostní mší sv. celebroval kardinál Miloslav Vlk.
V polovině 90. let byl na náklady Dr. Josefa Bartoně z Dobenína  opraven líšnický farní kostel. Ač žije J. Bartoň v USA, dobrovolně pokračuje v rodinné tradici jako patronů líšnického kostela. Ve spolupráci s obecním úřadem koncem 90. let začala sbírka na obnovu věžních hodin. Tuto akci podpořil rovněž Dr. Bartoň. Na kostelní věž byl nový hodinový stroj, vyrobený v pražské dílně Heinz, osazen v roce 2001 a 4. listopadu jej slavnostně požehnal pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk.

Seznam líšnických farářů od roku 1696:

- Evžen Bärbig (1696 – 1698).

- Jan Strahl (1698 – 1714).

- Bernard Fischer (1714 – 1738).

- Evžen Radl (1738).

- Amadeus Foltin (1738 – 1748).

- Edmund Goltz (1748 – 1754).

- Jan Nepomucký Čapek (1754 – 1759).

- Celestin Stoy (1759 – 1769).

- František Kotaška (1770 – 1784).

- Adam Fitsch (1784 – 1787).

- Vojtěch Patzelt (1787 – 1798).

- Petr Patzner (1798 – 1817).

- Petr Matoušek (1817 – 1834).

- Jan Neudörfel (1834 – 1850).

- Antonín Krch (1854 – 1868, kaplan Josef Zbejval  1867 – 1869).

- Ignác Praský (1868 – 1887).

- František Frolík (1887), farář u sv. Kiliána v Davli, dočasný administrátor.

- Václav Zvelebil (1887 – 1892).

- Jaroslav Pazderka (1892), dočasný administrátor.

- František Fürst (1892 – 1893).

- František Hodiánek (1893 – 1895), administrátor

- Josef Zbejval (1895 – 1903).

- Josef Černý (1903 – 1935).

- Josef Fořtel (1935 – 1953 uvězněn).

- Karel Kroupa (1953 – 1956).

- Josef Javůrek (1956 – 1982).

- Josef Hřebík (1983 – 1987).

- Josef Andrejčák (1987 – 1992).

- Artur Matuszek (1992 – 1996).

- Roland Solloch (1996 – 1998).

- Robert Cieszkowski (od 1998), administrátor excurrendo.

Historie byla zpracována dle knih * Kronika líšnické farnosti od r. 1836. * Zdeněk Boháč, Líšnice v minulosti a současnosti. Líšnice 1995 a několika dalších studií.

Zatím pouze jeden komentář

Jeden komentář k “Líšnice”

  1. Gabriel napsal:

    Dobrý den, proč tu není samostatně pojednáno o Čisovicích? -Prosím o nápravu. Děkuji V. Skalla

Napsat komentář

*