Čer 13 2012

Mníšek pod Brdy

Publikoval/a

Z historie farnosti sv. Václava v Mníšku pod Brdy

Zdejší krajina patřila v nejstarších dobách ke knížecím a později královským državám, zahrnující Zbraslavsko, Dobříšsko, Knínsko, Kamýcko, Karlštejnsko a Zbirožsko. V převládajících souvislých lesních porostech se nacházely královské lovecké hrádky, doložené např. v Živohošti,  Kníně, Kamýku, Zbraslavi a v Jistbě. Knížata a králové bohatě obdarovávali české kláštery a tak se do církevního majetku dostalo i mnoho pozemků v okolí Mníšku. Byly to především kláštery, které kolonizovaly zdejší oblast. Například břevnovští benediktini založili r. 1342 vesnici Trnovou. Lovecký hrádek na Zbraslavi věnoval Václav II. cisterciáckému řádu, který na jeho místě založil významný klášter zvaný Královská síň (Aula Regia). Zbraslavští cisterciáci emfyteuticky rozšířili v r. 1345 ves Líšnici (tento akt se rovnal v podstatě jejímu založení) a nedaleko Jistby založili ves Jíloviště. Mníšecko tedy patřilo k později kolonizovaným oblastem středního Povltaví.
Podle zdejší pověsti stávala na místě dnešního městečka Mníšku ves Dubčany, která však byla zničena požárem. Lidé, kteří si na místě spálenišť opět budovali své domy, prý našli vydatnou pomoc v darech dříví z kláštera ostrovského a z vděčnosti nazvali obnovenou osadu „Mníšek“. Zásadní, již zcela historickou skutečností pro rozvoj městečka bylo, že přes Mníšek vedla významná obchodní cesta tzv. Zlatá stezka z Prahy do Pasova. K její ochraně byl postaven nevelký strážní hrádek v místech dnešního zámku, pod nímž byl vystavěn městys okolo rozsáhlého obdélného náměstí. V okolí Mníšku se nacházela naleziště zlata, které se rýžovalo a jílovalo ze zlatonosných křemenů a stříbrnatých leštěnců. Upomínku na tuto činnost dodnes uchovává název vesnice Jíloviště. Zlaté doly se nacházely též u Mníšku na Zlatém vrchu, při potoku směrem k Čisovicím bývala puchérna, kde se zlatonosné hroudy na stoupách roztloukaly a jílovalo se z nich zlato.
První písemná zmínka o Mníšku pochází z poloviny 14. století. V roce 1348 je Mníšek s hrádkem jmenován v královském zákoníku „Majestas Carolina“ jako jeden ze statků, které nesmí být zcizeny české koruně. V soupisu papežských desátků z roku 1352 je také poprvé zmíněna i zdejší farnost sv. Václava s kostelem. Farnost tehdy platila za půl roku 6 grošů. Pro srovnání bohatě nadaná knínská farnost tehdy platila 60 grošů, naopak farnosti Líšnice 4 gr., Jíloviště a Trnová 2 gr. a fary v Kytíně a Velké Hraštici byly pro nedostatek peněz vypuštěny z této povinnosti. Původní kostel sv. Václava stával v rohu náměstí, v místech pozdější školní budovy (dnes městský úřad). Patronátní právo zdejší farnosti vykonával panovník. V roce 1369 zemřel zdejší farář Blahuta a jeho nástupcem se stal Matěj Velvarský, který zde byl farářem ještě roku 1411. V roce 1380 jsme o duchovních poměrech farnosti dovídáme ze zápisů arcijáhenské vizitace. Tu vykonal v Mníšku 8. května toho roku pražský arcijáhen Dr. Pavel z Janovic s písařem. Shledal v kostele tři psané kostelní mešní knihy, dva stříbrné kalichy, čtyři ornáty, dvě alby a sedm jiných parament.
Mníšecký farář Matěj Velvarský založil roku 1408 ze svých úspor fundaci 20 kop českých grošů, jež uložil na domě Mikuláše, sladovníka v Mníšku. Úrok z této fundace ve výši 2 kop se měl vyplácet mníšeckému faráři. V roce 1409 bylo založeno samostatné mníšecké panství oddělením od dobříšských držav tak, že Mníšek přidělil král Václav IV. v zástavu Janovi z Lestkova, purkrabímu na Žebráce a správci dobříšského statku, jako náhradu za zapůjčených 600 zl. Tento královský podkomoří vykonával v Mníšku také patronátní právo. V době husitských válek zůstal Jan z Lestkova, jako královský man, na straně císaře Zikmunda a bojoval proti husitům. Účastnil se obrany hradu Karlštejna před Pražany roku 1422. Během válek sídlil na hradě Valdeku na Hořovicku. Zemřel 10. srpna 1429 a byl pochován v kapli na Karlštejně. Husitské války přinesly mnoho zásadních změn do farní struktury v celé zdejší oblasti. Byl vypálen klášter na Zbraslavi a zanikla farnost Jíloviště díky zničení tamního kostela sv. Václava. Podobný osud potkal také farní kostely v Kytíně a Hraštici, ale ty byly později obnoveny a farní majetky byly připojeny k tamním záduším. V polovině 15. století se tak staly Kytín a Hraštice filiacemi mníšecké farnosti. Patronátní právo vykonával na Mníšku, Kytíně, Hrašticích a ve farnostech vypáleného zbraslavského kláštera karlštejnský purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic, zástavní pán na Mníšku a po něm jeho syn Jan Tluksa z Vrábí.
Roku 1487 se Mníšek dostal v zástavu rodu Vratislavů z Mitrovic, v jehož rukách zůstal až do roku 1655. Tento významný český rod pocházel z tvrze Mitrovice na Sedlecku. První z držitelů, Jan Vratislav z Mitrovic († 14.2.1520 v Mníšku), dosáhl toho, že královský mníšecký statek byl v roce 1503 propuštěn z manského úvazku a stal se svobodným dědičným (tzv. zpupným) statkem. Jeho syn Jan Vratislav II. z Mitrovic († 1581) přikoupil 1535 vesnici Kytín s podacím právem tamního kostela. Toho roku je v Mníšku doložen farář Matouš. Za vlády Jana Vratislava III. z Mitrovic († asi 1612) zde působil kněz Stanislav, původem z Polska. Přišel z některého kláštera v Krakově do Čech, kde byl v té době nedostatek kněží. Vypomáhal nejprve v duchovní správě na statcích zbraslavského kláštera při kostele v Líšnici. Poté byl ale r. 1552 zařazen u dolní pražské konzistoře do počtu kněží pod obojí. Našel přízeň u mníšeckých pánů Vratislavů a začal působit při mníšeckém kostele. Od té doby zde působili protestantští kněží, protože majitelé panství se rovněž hlásili ke straně podobojí. V 16. století bylo obecně rozšířena zásada „Čí vláda, toho víra“. Nástupcem Stanislava se stal utrakvistický kazatel Jan Rosacius Hořovský, učený spisovatel kázání a politických řečí. Po něm r. 1610 spravoval mníšecký kostel Jan Mníškovský. Po smrti držitele panství roku 1612 se správy panství dočasně ujal Vilém Vratislav z Mitrovic, švagr ovdovělé Kateřiny, rozené Šanovcové ze Šanova, který od r. 1614 zastával úřad komtura maltézského řádu. Tehdy nastal obrat v náboženských poměrech Mníšku.  Následovník v držbě Mníšku Zdeněk Vratislav z Mitrovic († 1641, zpočátku vládnul společně se zmiňovaným Vilémem), se hlásil ke katolictví. V době stavovského povstání stáli tedy majitelé Mníšku na straně císařské. V letech 1631, 1639 a 1648 byl Mníšek drancován nepřátelskými vojsky. V druhém případě – v roce 1639 -  bylo vypáleny městečko, a zkáze podlehly tvrz i kostel. Tehdy byla také navždy zničena stará fara. Již v době války pozorujeme snahu o obnovu duchovní správy. V Mníšku konal misie pražský jezuita z koleje sv. Klimenta Jozef Antaly. Avšak nemáme zpráv o tom, kdo byl v té době zdejším farářem. Ve své poslední vůli odkázal Zdeněk Vratislav z Mitrovic na opravu vypáleného kostela a fary 700 zl., všem mníšeckým poddaným odpustil kontribuci na jeden rok. Na jeho žádost byl Mníšek se svolením arcibiskupa Arnošta z Harrachu dočasně spravován duchovními z kostela sv. Kiliána v Davli. Do Mníšku tedy docházel benediktin Matěj Rudbert, od podzimu 1653 jeho nástupce Matyáš Kergelius. Spravovali rovněž filiální kostely v Kytíně a Hraštici.
V roce 1655 zakoupil mníšecké panství pražský koželužský podnikatel Servác Engel. Otec tohoto zámožného člověka Facis (Servác) Engel, který se kolem r. 1630 usadil v Praze na Malé Straně, pocházel z belgického brabantského vévodství. Vlastnil tehdy monopolní postavení na výrobu kožených podešví pro císařskou armádu. Jeho syn a univerzální dědic byl Servác ml. Engel († 1674), v roce 1658 povýšený do šlechtického stavu s přídomkem „z Engelsflussu “. Založil r. 1651 rodinnou hrobku v pražském jezuitském kostele sv. Salvátora u Karlova mostu pod bočním oltářem sv. Andělů. Její náhrobní deska je dodnes uchována na původním místě. V Mníšku a v Čisovicích založil velké koželužské dílny, k jejichž provozu používal tříslo z dubové kůry, dobývané v bohatých lesích na mníšeckém panství. Ve městě nechal vystavět nový barokní zámek (základní kámen položen na svátek sv. Serváce 13. května 1656, stavba trvala do r. 1672) se zámeckou kaplí sv. Serváce. Jako patron kostela sv. Václava věnoval farnosti zvony, ulité r. 1662 v pražské dílně Mikuláše Löwa. Zvony se jmenovali Václav (největší), Michal (menší) a Vojtěch (nejmenší). Na Svaté hoře nechal r. 1655 vystavět tzv. Mníšeckou kapli, která byla později s oblibou navštěvována mníšeckými poutníky. Zasloužil se rovněž o stavební obnovu mníšeckého farního kostela a o zřízení řádné duchovní správy. Počátkem r. 1656 zde začal působit farář Šebestián Prášek. Jako náhradu za spálenou faru věnoval faráři k bydlení panský dům na náměstí se zahradou. Ve své poslední vůli odkázal kostelu Panny Marie v Kytíně 600 zl. Za to měly být zvýšeny obvodové zdi o dva lokte, na jižní straně měla být prolomena tři nová okna, pořízen nový krov a střecha. Uvnitř měl být postaven nový hlavní oltář se dvěma oltáři bočními. Před svou smrtí vytvořil z mníšeckého panství fideikomis, aby v budoucnu nedošlo k rozdrobení panství a majetku. Syn a dědic panství Servác Ignác Engel z Engelsflussu († 26.2.1704), jsa bezdětný, se stal zakladatelem rezidence na Skalce s kaplí sv. Maří Magdaleny, určené pro čtyři mnichy benediktinského řádu ze staroměstského kláštera sv. Mikuláše. R. 1713 patřily ke správě mníšeckého faráře kromě Mníšku vesnice Kytín, Chouzavá, Řitka, Rymaně, Zahořany, Bojov, část Čisovic, Senešnice, Nová Ves pod Pleší, Malá a Velká Hraštice, celkem s 1022 dušemi. Ves Mokrovrata byla přifařena ke Starému Knínu. V Mníšku bývala mše sv. pořád, v Hraštici každou třetí neděli a v Kytíně jednou za rok vždy 15. srpna.
Manželka majitele panství Ignáce Karla z Engelsflussu – Marie Anna, roz. Kokořovcová z Kokořova odkázala v testamentu z r. 1725 kostelu mníšeckému 300 zl., hraštickému 100 zl. Ignác Karel si přál být pohřben v kryptě starého farního kostela. Odkázal kostelu 1000 zl. Když zemřel 21. března 1743, vymřel rod z Engelsflussu po meči. Panství přešlo do rukou spřízněného rodu hrabat Unvertů z Unvertu. Tato rodina pochází ze Slezska, má v erbu šikmo položenou osekanou větev (tzv. ostrev). Ignác z Unvertu se rozhodl vystavět nový farní kostel uprostřed mníšeckého náměstí. Stavba trvala do září roku 1756 a na svátek sv. Václava byl naplánováno slavnostní vysvěcení. Dne 26. září vyšel ze starého kostela průvod kněží a lidu. Vpředu kráčel s křížem pražský kapucín Jan Damascén, za ním ve dvojicích kapucín Kandidus  a Athanas Čech z kláštera v Obořišti, zámecký kaplan Ignác Ringl a mníšecký administrátor Jan Antonín Tureček, farář Maxmilián Dubský z Vitiněvsi a příbramský vikář Vojtěch Kraus. Za nimi šel velký průvod pobožného lidu. Vikář vysvětil nový kostel a zpíval tu první mši sv. Druhého dne 27. září zde byly rovněž konány slavné bohoslužby. Třetí den – na poutní slavnost sv. Václava – přišla velká procesí od kostela sv. Kiliána v Davli, která vedl tamější farář benediktin Prokop Lukšíček. O desáté hodině ranní vynesli kněží ze starého kostela kříž, křtitelnici a svaté oleje. Opat kláštera Sv. Jan pod Skalou Bernard Slavíček nesl svátost oltářní pod nebesy. Průvod tak slavnostně přenesl svátosti do nového kostela. Původní stavební plán nového kostela zamýšlel stavbu se dvěma bočními věžemi vedle vstupního průčelí. Na hlavním oltáři je socha Boha Stvořitele s dvěma anděly po stranách, uprostřed socha zemského patrona sv. Václava v rytířské zbroji adorující Staroboleslavské Paladium země české. Nad hlavním oltářem je malba Nejsvětější Trojice. Na klenbách jsou fresky s výjevy 1. Smrt sv. Václava, 2. Apotheosa sv. Václava, 3. Sv. Václav se zjevuje sestře Přibyslavě. Zmíněné malby provedl r. 1756 pražský malíř Jan Václav Spitzer. Zakladatel kostela Ignác Unvert z Unvertu zemřel 17. června 1769 ve věku 66 let a byl pochován do krypty v novém kostele, kam byli již v r. 1756 přeneseny pozůstatky členů rodiny z krypty starého kostela. V testamentu odkázal 1000 zl. na duchovního správce v Mníšku, aby konal anniversarium za jeho duši. Dne 16. května 1765 byla majiteli panství postavena kamenná státue sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Mníšku.
Z nařízení císaře Josefa II. se mělo přilepšit z bohatého zádušního jmění chudým farním obročím. To bylo v Mníšku provedeno r. 1785 a od této doby byly dosazováni opět faráři. Tak došlo v Mníšku k nápravě farního obročí. Prvofarářem se stal Jan Cipelius (1785 – † 12.2.1826), velmi oblíbený zdejšími osadníky. Tehdy v Mníšku vládl Jan Nepomucký hrabě Unvert z Unvertu. Došlo k josefínskému rušení mnoha klášterů. V okolí Mníšku to postihlo kláštery Sv. Jan pod Skalou, Zbraslav, Sv. Dobrotivá a Obořiště. Skalecký klášter zrušen nebyl, ale tamní komunita byla zúžena na minimum. Jan Nepomuk z Unvertu zemřel 11. listopadu 1792 a byl pochován v rodinné hrobce v kostele. Před svou smrtí založil mešní fundaci na 1000 zl. Po smrti jeho nezletilého syna zdědil mníšecký fideikomis strýc Josef hrabě Unvert z Unvertu. Tehdy, v době napoleonských válek, kdy bylo nařízeno odevzdat všechno přebytečné stříbro do státní mincovny k revalvaci znehodnocené státní měny. I mníšecký kostel musel odevzdat  všechna stříbrná paramenta, které svého času nechal pořídit Servác Ignác z Engelsflussu pro skalecký kostel a který později Ignác Karel z Engelsflussu odkázal r. 1743 mníšeckému kostelu.
Asi od r. 1750 vydržovali hrabata z Unvertu vlastního zámeckého kaplana pro bohoslužby v zámecké kapli sv. Serváce, z nichž mnozí se později stávali zdejšími faráři (Ignác Ringel, Antonín Planer a jiní). Hrabě Josef z Unvertu založil 1. ledna 1819 fundaci pro zámeckého kaplana a farního kooperátora v Mníšku, který měl na faře zdarma byt a týdně měl sloužit jednu mši sv. za donátora a rodinu. Dle jeho poslední vůle se mělo prodat všechno obilí v panské sýpce a výtěžek měl být věnován na opravu kostela a na stavbu nové zděné zvonice, jež měla nahradit starou roubenou. V nové zvonici měly být zavěšeny všechny zvony i hodiny. Donátor zemřel 12. ledna 1822 a byl slavnostně pochován v kryptě mníšeckého kostela. Obřady vedl svatohorský probošt Fašanga za asistence deseti kněží. Vdova Karolina, roz. Dejmová ze Stříteže, pak dala osadit v kostele mauzoleum, dílo pražského sochaře Václava Prachnera. Dědic panství Ignác Unvert z Unvertu podle znění poslední vůle novou kamennou zvonici skutečně vystavěl a v červnu 1826 jí nechal slavnostně otevřít.
Nástupcem faráře Cipelia se stal Josef Lagler, dosavadní kaplan v Rokycanech, který v Mníšku působil do r. 1839. V r. 1827 měl být dle přání hraběte Ignáce Unverta z Unvertu otevřen nový hřbitov při dobříšské silnici a ve své poslední závěti si přál být pochován na novém hřbitově v nově postavené rodinné hrobce. Jeho úmrtím 29. dubna 1827 vymřel rod Unvertů z Unvertu po  meči a tělesné pozůstatky byly pochovány v kryptě skalecké kaple. Jelikož byl nový mníšecký hřbitov prokazatelně založen až v roce 1892 a rodinná krypta posledního z Unvertů nebyla nikdy postavena, domníváme se, že nedošlo ani k založení hřbitova v roce 1827, jak píše veškerá dosavadní literatura. Otázku však musíme zatím ponechat otevřenou a objasnit jí po studiu dalších písemných pramenů. Pokud tehdy hřbitov nebyl skutečně založen, jak se prozatím domnívám, mohlo to být způsobeno následným nepříznivým vývojem událostí. O mníšecké dědictví se začala vést dlouhá pře, protože  hrabě Ignác Unvert ve své závěti mylně prohlásil mníšecký fideikomis jeho úmrtím za zrušený. Tomu odporovalo přání zakladatele fideikomisu Serváce Engela z Engelsflussu, který výslovně označil za dědice mužské i ženské potomky. Spor trval až do roku 1838, kdy byla platnost fideikomisního zřízení potvrzena a Mníšek dědí Marie Anna Pachtová z Rájova, roz. Kagerová ze Štampachu. V době letitých soudních sporů o dědictví dala Terezie Unvertová, roz. Törek-Schendrö, vdova po Ignáci z Unvertu, v tichosti osadit na Skalce r. 1830 na skalním výstupku před dveřmi kříž. Na jeho podstavci byl vytesán unvertovský erb, který měl označovat místo posledního odpočinku posledního mužského člena rodu hrabat Unvertů z Unvertu.
R. 1839 vyměnil Josef Lagler svou faru s knězem Františkem Herschmannem, dosavadním farářem u sv. Ducha v Praze. Ten zde působil až do své smrti 19. března 1883. V r. 1858 byla pro odlehlost Velká Hraštice připojena k farnosti staroknínské. Současně byla větší část nedaleké vesnice Čisovice, dosud přináležející k farnosti sv. Kiliána v Davli, přifařena k Mníšku. Tamní kaple byla postavená v r. 1854 na místě původní kaple s podporou Pachtů z Rájova. V Čisovicích byla postavená a r. 1863 vysvěcená také nová školní budova. Dne 28. září 1856 proběhla v Mníšku velká oslava stoletého výročí výstavby nového kostela. V r. 1868 byla stržena zvonice a pod vedením pražského stavebního podnikatele Josefa Štulce vystavěna nad západním průčelí kostela nová zvonicová věž.
Nástupcem Františka Herschmanna se stal Jan Kramer, od r. 1869 zdejší zámecký kaplan. V r. 1883 byla postavena a vysvěcena nová školní budova v Nové Vsi pod Pleší. Farní kostel v Mníšku byl renovován r. 1887. Restaurování nástropních fresek provedli Karel Javůrek a Josef Scheiwl. Práce byly dokončeny do svátku sv. Václava, aby oslavy mohly proběhnout v nově opraveném kostele. Roku 1890 byly opraveny zdi starého hřbitova kolem kostela s kaplemi Božího Těla, které tehdy získaly železná mřížová vrata. Dne 31. července 1892 byl slavnostně vysvěcen nový mníšecký hřbitov, který byl zřízen nákladem kytínského zádušního jmění na jihovýchodní straně za Mníškem. Dne 30. srpna 1893 podali kytínští osadníci pražské konzistoři neúspěšnou žádost o zřízení fary v Kytíně. V roce 1902 byly přelity mníšecké zvony v dílně pražského zvonaře Diepolda.
Roku 1911 se stal administrátorem dosavadní fundační kaplan František Raus, který se po smrti svého předchůdce stal zdejším farářem r. 1912. Zasloužil se o opravu farního kostela v letech 1912 – 1913. Při ní bylo mimo jiné zjištěno, že mauzoleum hrabat Unvertů není z kararského mramoru, jak  se dosud tradovalo, ale z přeštukovaného žlutého pískovce. Byla plánovaná také oprava filiálního kostela v Kytíně. V r. 1912 byly opraveny varhany v Mníšku a Kytíně firmou bratří Paštiků v Praze-Žižkově. Oprava kytínského kostela měla začít v roce 1914. Tamní kostel trpěl značnou vlhkostí, která měla za následek poškození mobiliáře. Odborná komise, ustavená Patronátním úřadem v Mníšku pod Brdy, stanovila postup prací: v interiéru kostela měla být vyzdvižena dlažba, zemina se měla vykopat do základů, v hloubce se měly položit odvodní trubky. Na ně měl být navršen dusaný násep a 6 cm vysoká betonová izolační vrstva. Práce, které začaly v roce 1914, byly ale v důsledku vypuknutí války zastaveny. Oprava byla dokončena až v průběhu roku 1915. Roku 1916 byl mníšecký farář krátce duchovním správcem v sanatoriu na Pleši. V roce 1917 bylo během rekvizic z kostela v Mníšku odvezeno sedm z celkem osmi zvonů. Po válce se druhý největší zvon Václav vrátil z úložiště zvonů z Prahy. Zvony byly zrekvírovány rovněž z Kytína, Skalky, čisovické kaple a dva zvony také z kaple na Malé Sv. Hoře. Dne 18. května 1924 byla vysvěcená kaplička Panny Marie Svatohorské v Rymáni, postavená tamními osadníky. V myslivně na Skalce zřídil 1. května 1925 majitel panství výletní restauraci. V květnu r. 1928 byla opravena kaple na Malé Svaté Hoře. Farář František Raus aktivně působil až do října 1932, v lednu 1933 odešel na odpočinek. Byl pochován na mníšeckém hřbitově v hrobě, který mu daroval patron.
Administrátorem farnosti byl jmenován dosavadní kaplan u sv. Prokopa v Praze na Žižkově František Hošek, po němž krátce působil jako administrátor Ludvík Mrázek. Dne 26. dubna 1933 byl prezentován patronem farnosti Aloisem Kastem z Ebelsbergu nový farář Karel Novák. Přišel do Mníšku ze západočeské obce Rabštejn nad Střelou, kde většinu tamních osadníků tvořili čeští Němci. Farní budova byla opravena nákladem Patronátního úřadu v období těsně před uvedením do úřadu. V té době byl velkým mecenášem farnosti mníšecký továrník Norbert Karel, jehož nejvýznamnější zásluhy jsme zde povinni zmínit. Jeho dlouholetá a štědrá finanční a organizační pomoc mnohdy předčila dotace od Patronátního úřadu. V r. 1934 dal Patronátní úřad opravit varhany v Mníšku. Téhož roku byly zakoupeny nové zvony pro kostel v Mníšku, Kytíně a pro kapli na Malé Svaté Hoře v chomutovské dílně Richarda Herolda. Ve dnech 19. – 21. května 1934 se konaly v Nové Vsi pod Pleší oslavy 50. výročí otevření tamní školy. Po předčasné smrti faráře Nováka administroval čtyři měsíce Ludvík Mrázek, který v Mníšku působil krátce již v roce 1933.
Dalším farářem se stal Josef Klouček, který sem přišel z Veltrus. Na jaře r. 1935 založil a otevřel metropolitní kanovník Dr. Josef Čihák zotavovnu a exerciční dům v Čisovicích (býv. čp. 135). Byla to přízemní polodřevěná vila na kopci za železniční dráhou s kapacitou asi 20 hospitantů. U vily stála malá sakristie a „americká“ kaplička. Ta byla přístupná také místním čisovickým osadníkům. Továrník Norbert Karel uhradil r. 1935 náklady na výstavbu kaple Panny Marie Lourdské v mníšeckém kostele. Téhož roku byla na farním pozemku v Chouzavé postavena jednoduchá sroubená chata pro členy minoritského kláštera u sv. Jakuba v Praze na Starém Městě zásluhou magistra kleriků Norberta Škrdlíka. Byla to prostá přízemní sroubená chata na zděné podezdívce, určená pro prázdninové zotavovací pobyty. Bratři minorité pak vypomáhali mníšeckému faráři v duchovní správě především v nedaleké kapli na Malé Svaté Hoře. Chata sloužila klášteru do roku 1938, poté byla na 25 let pronajata soukromníkovi, který platil každoroční nájem kytínskému kostelu. R. 1935 osadníci v Čisovicích opravili na své náklady tamní obecní kapli, byla vztyčená nová vazba a položená měděná krytina. Vzhledem k tomu, že se obec touto opravou zadlužila, uspořádal mníšecký farář v následujícím roce několik přednášek, jejichž výtěžek byl určen na umoření obecního dluhu. V té době se odstěhoval z Mníšku majitel panství a patron farnosti Llewelyn (Alois) Kast z Ebelsbergu jako soukromník do Prahy a správu převzal jeho bratr Bernard. Velkostatek byl zadlužen a za Bernarda Kasta ustaly téměř jakékoliv dotace z fondů Patronátního úřadu. V r. 1936 byl posvěcen nový umíráček do sanktusové zvoničky, který jako poslední chyběl v kostele. Zvon nechal pořídit v chomutovské dílně Richarda Herolda bratr zdejšího bývalého faráře Josef Kramer (týž Josef Kramer vyřezal r. 1904 nové kostelní jesličky). Mníšecký farář Klouček se rozhodl, že adaptuje nevyužité budovy bývalých chlévů ve farním hospodářském dvoře na spolkovou místnost pro zdejší odbočku Katolické akce. Prostor byl vysvěcen 28. října 1936. Později sloužil zdejšímu oddílu Junáka a odbočce Svazu katolické Charity. Příštího roku 1937 byl pořízen nákladem továrníka Norberta Karla oltář Nejsvětějšího Srdce Páně, kde se každý pátek konaly bohoslužby spolu se zdejším Bratrstvem Nejsvětějšího Srdce Páně (jeho předsedou byl továrník Norbert). Socha je dílem kutnohorského sochaře Bohumila Beka.
Když byl 1. května 1937 Josef Klouček prezentován do farnosti v Kladně, nastoupil do Mníšku jako administrátor dosavadní kaplan Arnošt Šíma. V následujícím roce několik měsíců zastupoval těžce nemocného duchovního správce v sanatoriu na Pleši. Arnošt Šíma se stal 1. března 1940 zdejším farářem. Toho roku byla nákladem pana Bártka z Kamenného opravena kaple v Rymáni. Pro oživení náboženského života byly v obecní kapli v Čisovicích od listopadu 1940 zavedeny pravidelné bohoslužby. Také bohoslužby v Kytíně byly upraveny tak, že se zde konaly bohoslužby ve všech Mariánských svátcích, i zrušených, a pravidelné bohoslužby se zde konaly každou třetí neděli v měsíci. Z kostelních sbírek byla r. 1941 opravena socha sv. Jana Nepomuckého na mníšeckém náměstí a 15. května 1941 byla slavnostně vysvěcena. V letech 1940 – 1943 byl mníšecký farář  administrátorem excurrendo farnosti Trnová. K tomu mu musela být udělena trinační fakulta. V r. 1942 začal být opravován mníšecký kostel (stavitel Jaroslav Skalický z Mníšku, tesařský mistr František Franc z Rymáně), ale práce musely být po úředním příkazu zastaveny. Roku 1942 došlo opět k rekvizicím většiny zvonů v Mníšku, Kytíně, na Skalce, v Čisovicích a Senešnici. Dne 31. října 1943 zemřel dlouholetý donátor kostela a farnosti v Mníšku Norbert Karel (vdova Albína Karlová přežila manžela, žila v Praze až do roku 1964, kdy zesnula ve věku 85 let).
Závěr druhé světové války přišel do Mníšku 5. května 1945, kdy sem přijely oddíly Vlasovovy armády. „Osvobozenecká“ Rudá armáda přijela 10. května. Byla ubytována v mnoha budovách ve městě a především na zámku, kde byl zřízen vojenský lazaret. Llewelyn Kast byl zajat členy Revoluční gardy a byl vysídlen z republiky. V té době proběhl v Mníšku „převrat“, při němž byl zámek vydrancován. Při tom došlo také k poškození mobiliáře zámecké kaple. Rudá armáda odešla z Mníšku 8. června 1945. Na základě dekretů prezidenta republiky byl mníšecký velkostatek bez náhrady zkonfiskován státem. Správu převzal Zemský národní výbor se sídlem v Praze. V červenci t. r. se vrátily některé zdejší zvony z úložiště zvonů na Maninách v Praze-Holešovicích. Roku 1945 rodina továrníka Norberta Karla odkázala svou mníšeckou vilu „Ave Maria“ salesiánům. Ti zde založili bohoslovecká studia pro mladé adepty kněžství. Tento ústav se ale po prázdninách 1946 přestěhoval do severočeského kláštera v Oseku, který opustili němečtí cisterciáci a v Mníšku salesiáni založili ústav pro pozdní kněžská povolání. Od r. 1946 se obnovily renovační akce farního kostela v Mníšku. Márnice starého hřbitova u kostela byla adaptována na pohřební kapli a téhož roku byly elektrifikovány mníšecké varhany. Dne 30. září 1946 předala národní správa vedení Patronátního úřadu Farnímu úřadu v Mníšku. Byl to akt víceméně již symbolický, protože existence Patronátního úřadu ztratila svou hmotnou podstatu. Zámek se stal sídlem Městského národního výboru a současně byl určen jako skladiště mobiliářů z jiných zkonfiskovaných zámeckých objektů v Sudovicích, Suchomastech, Dlouhé Lhotě a Štiříně. Nakonec byl zámek koncem r. 1945 převeden do majetku Ministerstva vnitra a měl být užíván jako archiv. Proto byl sem svezený mobiliář opět odvezen, tentokrát však již včetně mníšeckého zámeckého mobiliáře, do zámku v Hořovicích. Rok 1947 byl ve znamení katastrofálního sucha. Toho roku vyschl i pramen za hlavním oltářem v Kytíně.
Historie let po roce 1948 je jen málo doložená, v osudném období nebyla psána farní kronika. V roce 1955 nastoupil do Mníšku farář František Janků, kterému patří zásluha za uchování nejcennějších uměleckých památek v Mníšku. Ve spolupráci s několika farníky se starali o cenné památky v církevních objektech (např. Brokoffova Pieta ze Skalky byla instalována v jedné z božítělových kapliček na náměstí). V roce 1959 byl farní kostel opraven, více než 50% nákladů pocházelo z farních sbírek. Roku 1961 byly opraveny kapličky v Nové Vsi, Zahořanech a Bojově tamními osadníky. Roku 1964 proběhla generální oprava kaple ve Stříbrné Lhotě. Obraz Petra Brandla sv. Maří Magdalena byl v roce 1966 vystaven na výstavě barokního umění v Miláně. Toho roku byla opravena kaple v Zahořanech a důkladně byla opravena i boží muka proti kapli na Malé Svaté Hoře. Následujícího roku 1967 úsilím faráře Janků byla opravena kaple v Nové Vsi pod Pleší a boží muka při cestě k Řevnicím. Před vánocemi 1967 byla mníšecká farnost povýšena na děkanství. Po desetileté nucené přestávce byl 13. 6. 1968 opět konán průvod Božího Těla  v Mníšku a Kytíně. V srpnu téhož roku byla dokončena oprava kaple v Rymáni. 30. června 1969 odešel pater Janků na zasloužený odpočinek. Zanechal za sebou všechny budovy v řádném stavu a také farní život postupně ožívající.
Nástupcem se stal Jan Blažek. Nechal r. 1970 opravit kostelní jesličky. Následky utužení vládnoucího režimu se záhy projevily v náboženském životě v Mníšku. V r. 1971 byl úředně zakázán průvod Božího Těla, který se směl konat jen v kostele. Roku 1972 se také naposledy konaly zde již tradiční poutě na Svatou Horu, v Mníšku tradičně konány na svátek Nejsvětější Trojice a pouť do Staré Boleslavi k mučedníkovi a patronu zdejší farnosti sv. Václavovi. Roku 1972 Městský národní výbor rozšířil areál hřbitova. Poněvadž však nová část nebyla vysvěcena, farář žehnal každý hrob zvlášť. V roce 1973 byly sloučeny sedlčanský a příbramský vikariát v hranicích okresu. O rok později Mníšek s okolím připadl do rámce okresu Praha-západ, avšak duchovně ponechán v rámci příbramského vikariátu. Roku 1975 byla opravena střešní krytina věže mníšeckého kostela. Dosavadní břidlicová krytina z roku 1868 byla nahrazena měděným plechem. V následujícím roce byla pokryta měděným plechem a pozlacena i střecha sanktusníku. Změněná doba přinesla i změněný vztah k církevním památkám. Roku 1977 byl mníšecký kostel poprvé vykraden a pachatel se nikdy nenašel. V roce 1979 byla opravena vnější fasáda kostelní věže a následujícího roku 1980 byl opraven kostel v Kytíně. Téhož roku 1980 byl podruhé vykraden kostel v Mníšku. I nyní bylo vyšetřování Veřejné bezpečnosti bezvýsledné.
Po nešťastném pádu při česání ovoce v září 1982 byl odvezen zdejší farář Jan Blažek do nemocnice, kde 7. října zemřel. Pohřební obřad vedl kardinál František Tomášek za přítomnosti mnoha zdejších osadníků. Administraci fary převzal metropolitní kanovník Václav Kořínek. Dne 1. ledna 1983 dočasně přebírá administraci děkan Václav Hradecký z Dobříše a od počátku července 1983 zde začal působit administrátor Josef Hřebík. Byl ustanoven též administrátorem excurrendo farností Líšnice a Trnová, kde r. 1982 zemřel farář Josef Javůrek. Za patera Hřebíka byla v roce 1985 nahrazena stará tašková střešní krytina farního kostela plechovou. Dne 15. července 1987 převzal administraci farnosti Josef Andrejčák. Počátkem května 1988 byl kostel v Mníšku pod Brdy opět vykraden. Od počátku devadesátých let jsme svědky postupné obnovy náboženského života a snahou o oživení prastarých místních tradic. V červnu toho roku po dlouhé době konali zdejší farníci opět pouť na Svatou Horu. V roce 1989 byla opravena střecha kaple na Malé Svaté Hoře. Dne 21. června 1990 se po dlouhé době konala opět pouť na Skalce. V září 1990 byl kostel v Mníšku opět vyloupen, naštěstí alespoň některé ukradené předměty byly vráceny zpět. Došlo k elektrifikaci zvonů v Mníšku. V letech 1990 – 1991 mníšecký farář vyučoval náboženství ve Štěchovicích. V květnu 1992 se konala pobožnost při kapličce v Řitce, po 45 letech poutní mše sv. v Rymáni, první mše sv. v Nové Vsi pod Pleší a 30. května pouť na Svatou Horu.
Když byl od počátku září 1992 P. Josef Andrejčák přeložen na knínskou faru, převzal administraci Artur Matuszek. Objekty, které spadaly do jeho duchovní správy byly: farní kostel v Mníšku, Líšnici a Trnové a dále filiální kostel v Kytíně, kaple v Čisovicích, Malé Sv. Hoře, Rymáni, Nové Vsi pod Pleší, Řitce a sanatorium na Pleši. V tamní nemocnici se dne 4. dubna 1993 konala po dlouhé době mše sv. zásluhou ředitelky MUDr. Alexandry Aschermannové. V květnu 1993 byl mníšecký kostel opět vykraden. Po dlouhých letech se toho roku v Mníšku opět konal průvod Božího Těla a ve dnech 17. – 18. června proběhla jubilejní skalecká pouť k výročí 300. letého výročí založení areálu. Tehdy byla obnova vnějšího pláště skalecké kaple již hotová. Mši sv. celebroval otec kardinál Miloslav Vlk. V říjnu 1993 byl poprvé vykraden kostel v Kytíně. V roce 1994 byl elektrifikován zvon v Kytíně. V roce 1996 byly restaurovány fresky v kapli Božího Hrobu a presbytáři. V červenci toho roku bylo zdejším farníkům oznámeno, že páter Matuszek byl přenesen do farnosti sv. Ludmily v Praze-Vinohradech.
Dne 1. července 1996 nastoupil Rolland Solloch. V roce 1997 byla zavedena bohoslužba v mníšeckém domově důchodců v Mníšku. V březnu toho toku se konala slavnostní mše v Líšnici, celebrovaná biskupem Jaroslavem Škarvadou. Při ní bylo poděkováno profesorovi dr. Josefu Bartoňovi z Dobenína za štědrý dar na opravu zdejšího kostela. V květnu se poprvé uskutečnil Pohádkový les, akce pořádaná farností pro mníšecké děti. V listopadu bylo instalováno nové ozvučení kostela. V červnu 1998 začala generální oprava mníšeckého farního kostela. V první etapě se měla opravovat věž a část fasády. Stavbu vedla firma Cortex z Kroměříže.
Dne 1. září 1998 začal v Mníšku působit administrátor Robert Cieszkowski, který převzal starost o začatou velkou akci celkové renovace kostela, která skončila v prosinci 2000. V listopadu 1998 začala oprava mníšeckých varhan. V listopadu 1998 byl otec kardinál Miloslav Vlk jmenován čestným občanem města. Dne 12. prosince 1998 byla otevřena Terapeutická komunita Magdalena v bývalém vojenském objektu za nádražím. 6. června 1999 se konal průvod Božího Těla v Mníšku a v Líšnici. Toho roku byla opravena fasáda kaple na Malé Svaté Hoře a připravována rekonstrukce varhan v Kytíně. Oprava mníšeckých varhan mezitím pokračovala a 12. května 2000 byla práce slavnostně zkolaudována. V roce 1999 se konala kanonická vizitace v Mníšku. V noci z 10. na 11. října 2003 byl podruhé vykraden kostel v Kytíně. Své působení v Mníšku ukončil P. Robert Cieszkowski 31. 8. 2009 přeložením do farnosti Příbram-Březové Hory. Od 1. září byl na jeho místo ustanoven farář Jan Dlouhý.

 

Zatím pouze jeden komentář

Jeden komentář k “Mníšek pod Brdy”

  1. Václav Boháč napsal:

    Díky za popis tak obsáhlé historie farnosti. Přestože jsou jen kusé informce o období po roce 1948, dovolím si je doplnit, jakožto pamětník, že po roce 1948 v Mníšku krátký čas působil P. Miloslav Vlček, pozdější svatovítský kanovník (bohužel nevím přesně jak dlouho) a po něm P. Josef Čepička, který zde působil až do roku příchodu P.Jankú. tedy do roku 1955. Pak byl ustanoven u kostela sv. Jindřicha v Praze.
    Srdečně zdravím
    Václav Boháč

Napsat komentář

*