Pro 06 2018

1. neděle adventní 2018 – zamyšlení otce Václava

Publikoval/a at 10.50 pod Nezařazené

1. ADVENTNÍ TÝDEN – Co vyhlížíme?

Z textů užitých v liturgii této neděle
Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem, jako ji i my (máme) k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše. 1 Sol 3,12-4,2
A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Lk 21,27-28

Krátký úvod do textu
Výhled na poslední věci má být chápán jako motiv k radikálnímu následování Krista, tedy k poctivé snaze o naplňování nejdůležitějších přikázání – lásky k Bohu a bližnímu, nikoliv jako motiv k úniku. Tento eschatologický pohled je také třeba vidět v souladu s dnešním úryvkem evangelia, které v Ježíšově druhém příchodu ohlašuje příslib konečné záchrany.

Témata k úvaze:

  • Kdo/kým je pro mne Ježíš? Ne podle naučené definice, ale ve skutečnosti, v běhu mého života? Zkusme si poctivě odpovědět – jen sami pro sebe.
  • Ježíš je posledním, ale rozhodujícím bodem dějin světa a lidí.viz „Přijde se svými svatými“.
    Co to konkrétně znamená v mém životě? Je pro mne nejdůležitějším bodem budoucnosti definitivní setkání s Ním? Nebo přes své starosti a trápení nevidím dále? Považuji za důležitější jiné cíle a tento nemám vůbec na zřeteli?

„Přídavek“ pro manželské páry

  • Jsem-li k sobě upřímný, potom mohu vidět tu téměř nekonečnou řadu dloužků a dluhů vůči bližním, které celý život hromadím. Jak ve vlastní rodině, tak mimo ní. Je to ono „a nekonám, co mám konat“, jak společně vyznáváme v ůvodních obřadech mše svaté. Nepřehlížím to? Nemohu se pokusit o nápravu – hned teď?
  • Obvykle to co máme, bereme jako normální a neradujeme se z toho. To, že jsme našli člověka, se kterým jdeme spolu a směrem k Bohu- i když to může být velmi složité – není samozřejmé, a je to důvodem ke chvále Hospodina a k děkování. Měli bychom obnovit radost z toho, že k Pánu, který je blízko, nejdeme sami.

Václav Boháč, jáhen

Zatím nejsou žádné komentáře

Napsat komentář

*