Čvn 13 2012
Kytín
Ač je novodobá historie kytínského kostela pojednána v rámci historie mníšecké farnosti, chceme zde několika odstavci připomenout jeho nejstarší historii, především proto, že Kytín býval dříve samostatnou farností. Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází ve středu návsi a původně byl obklopen hřbitovem. Je to původně gotická stavba, v poslední třetině 17. století barokizovaná a v roce 1866 upravená a rozšířena o průčelní věž. Na vnější straně presbytáře v nízké obezdívce kostelní zdi se nachází malá vyzděná studánka.
Ke vzniku Kytína se uchovala pěkná pověst. Vypráví o přísné paní Korutanské, dle níž pak prý říkaly hospodyně nedbalé čeládce: „Jdi sloužit k paní Korutanské!“ Tato paní, která měla slepého synáčka, vystavěla nad pramenem mníšeckého potoka kapli Panny Marie Bohorodičky. Jednou se její syn vroucně pomodlil v oné kapli, umyl se vodou z pramene a zázračně prozřel. Na památku tohoto divu prý vystavěla paní Korutanská prý vesnici Kytín. Nakolik je tato pověst pravdivá se již dnes nedozvíme. Jisté je, že mezi Mníškem a Kytínem do husitských válek skutečně existovala ves Korutany. Určité zprávy o Kytíně jsou až z roku 1321, kdy jej vlastnil Štěpán z Tetína z levobočného rodu krále Václava II. Tento šlechtic tohoto roku ves Kytín nově vysadil německým (emfyteutickým) právem s 8 lány polí, každý o 64 korcích výsevu (podobným způsobem vysadil Dobříš a Knín). Později byly usedlosti v Kytíně rozdrobeny na více statků, například v r. 1654 zde bylo doloženo 20 potažníků, 3 chalupníci a 2 zahradníci. Při kostelíku byla založená fara, nadaná polnostmi, loukami a lesem, doložená prvně v roce 1352. Štěpán z Tetína byl r. 1326 písařem desek zemských, později nejvyšší písař království Českého. Jmenuje se ještě 1338 a nedlouho poté moravský markrabě Karel vyplatil ony statky do královských rukou.
Farnost Nanebevzetí Panny Marie v Kytíně byla od počátku velmi chudá a proto byla vyvázána z povinnosti platit papežský desátek. Fara a záduší měly společné jmění a spravoval je farář pod dohledem arcibiskupství. V r. 1372 kníže Jindřich Kejstut (z Litvy), jako pán na Mníšku a patron kostela v Kytíně, prezentoval po rezignaci kněze Matyáše za faráře Pavla Turnovského. Zpráva o arcijáhenské vizitaci v Kytíně v r. 1380 zaznamenala v kostele tři ornáty, šest jiných církevních rouch, stříbrný kalich se zlacenou makovičkou vespod, starý misál a agendu. Kněz Pavel Turnovský, který zde byl již 8 let, podal zprávu, že na opravu kostela prodal dříví z kostelního lesa za 4 kopy gr., z čehož míní pořídit kopu na pořízení nového misálu. Když vzniklo samostatné panství mníšecké, patřil k němu i Kytín. Zástavní pán Jan z Lestkova byl patronem kostelů v Mníšku i v Kytíně. Mníšečtí páni byli patroni kytínského kostela i nadále. Jan Tluksa z Vrábí dosadil 29.3.1433 ke kostelu v Kytíně, kde umřel zdejší duchovní Martin, nového faráře Václava z Třemošnice. Kytínská fara za husitských válek zanikla, ale statky připadly k tamnímu záduší. Kytínský kostel měl 72 korců orných polí, 40 korců porostliny, kus lesa a velkou louku. Nadále byl spravován jako filiální kostel mníšeckými faráři.
Přehled farářů v Mníšku pod Brdy:
– Blahuta (? – † 1369).
– Matěj Velvarský (1369 – po 1411).
– Matouš, doložen r. 1535.
/protestantští kněží/
– Stanislav Polák, od r. 1552, utrakvista.
– Jan Rosacius Hořovský (do 1610), luterán.
– Jan Mníškovský (1610 – asi po 1612).
Ve 20. – 30. létech 17. století nejsou jmenovitě známí zdejší duchovní.
– Jozef Antaly (30. léta 17. století), jezuita z pražské koleje v Praze, konal zde misie.
Správa farnosti faráři od sv. Kiliána v Davli v l. 1649 – 1656.
– Matěj Rudbert (1649 – 1653), benediktin, farář u sv. Kiliána v Davli.
– Matiáš Krugelius (1653 – 1656), farář u sv. Kiliána v Davli.
Od roku 1656 v Mníšku opět působili faráři.
– Šebestián Prášek (1656 – 1658).
– Ludvík Šveger de Cilla (1658 – 1659).
– Chryzostom Bohuslavský (1659 – 1662), zbraslavský cisterciák.
– Jan Václav Rothlév (1662 – 1664), přišel ze Žaboklik.
– Tomáš Mrazín (1664 – 1666).
– Jakub Lazar (1666 – 1668).
– Pavel Švamberger (1668 – 1669).
– Bartoloměj Pramer (1669 – 1672), minorita.
– Kašpar Erhartický (1672 – 1673).
– Stanislav Kozojedský (1673 – 1674).
– Ondřej Hoflík (1674 – 1676).
(administratura mníšecké farnosti 1676 – 1785).
– Václav Kubíček (1676 – 1680), pražský františkán.
– Matouš Wirt (1680 – 1693), přišel z moravských Uherčic.
– Gunther Bok (1693 – 1694), benediktin od sv. Jana pod Skalou.
– Bartoloměj Skála (1694 – 1695).
– Ondřej Aleš Tuma (1695 – 1696).
– Antonín Jelec (1696 – 1697).
– Matouš Severin (1697 – 1698).
– Václav Ředina (1698 – 1699).
– Jan Linhart (1699 – 1702).
– Ildefons Pelikán (1702 – 1703), benediktin od sv. Mikuláše v Praze.
– Prokop Smrkovský (1703 – † 1738), přišel z kláštera v Nepomuku.
– František Filippi (1738 – 1742).
– Maxentius Steinbock (1742), františkán.
– Jan Antonín Tureček (1742 – †21.3.1761), v duchovní správě mu vypomáhali paulíni z Obořiště a františkáni z Hořovic.
– Ignác Ringel (1761 – †19.4.1764), před tím zde byl zámeckým kaplanem.
– Antonín Planer (1764 – 1785).
– Jan Cipelius (1785 – † 12.2.1826).
– Josef Lagler (1826 – 1839).
– František Herschmann (1839 – 1883).
– Jan Kramer (1883 – 1911).
– František Raus (1912 – 1933)
– František Hošek (1933), administrátor.
– Ludvík Mrázek (1933), administrátor.
– Karel Novák (1933 – 1934).
– Ludvík Mrázek (srpen – listopad 1934).
– Josef Klouček (1934 – 1937).
– Arnošt Šíma (1937 – 1949), administrátor, od 1940 farářem.
Administrace farnosti v l. 1949 – 1955: Jan Schmidt, Miroslav Vlček, František Hochmann, Josef Čepička.
– František Janků (1955 – 1969).
– Jan Blažek (1969 – 1982).
– Václav Kořínek (1982).
– Václav Hradecký (1983).
– Josef Hřebík (1983 – 1987).
– Jozef Andrejčák (1987 – 1992).
– Artur Matuszek (1992 – 1996).
– Roland Solloch (1996 – 1998).
– Robert Cieszkowski (1998 – 2009).
– Jan Dlouhý (2009-)
Historii mníšecké farnosti zpracoval r. 2003 J. Hájek na základě knih: * Josef Vávra, Historické paměti bývalého panství mníšeckého a kláštera sv. Maří Magdaleny na Skalce. Praha 1899. * Jan Šťastný, Městečko pod Skalkou, vlastním nákladem, Řevnice 1948. * Farní kronika mníšecké farnosti od r. 1883. * Zdeněk Boháč, Čisovice a Bojov v minulosti, Čisovice 1987 * Smíchovsko a Zbraslavsko, Praha 1899 * a několika dalších studií a článků.
