Úno 25 2011
Sanatorium na Pleši
Historie duchovní správy v sanatoriu na Pleši
Základní kámen k sanatoriu na Pleši byl položen 6. prosince 1908. Majitelé dobříšského panství Josef a Yvonna Colloredo-Mansfeldové věnovali pozemek o výměře 160 ha v hodnotě 50576 korun. V ústavu se měly léčit plicní choroby a měl být veden odborníky, sdruženými v Českém pomocném zemském spolku pro nemocné plicními chorobami v království Českém.
Autorem projektu sanatoria byl Rudolf Kříženecký, profesor české techniky. V Praze upravil fasádu kostela sv. Mikuláše po demolici bývalého benediktinského kláštera r. 1904 (mniši tohoto kláštera měli dle přání fundátora Serváce Ignáce Engela osadit rezidenci na Skalce). V době první republiky vedl profesor Kříženecký prestižní adaptační úpravy budovy Rudolfina na sídlo Parlamentu ČR a adaptaci Lobkovického paláce pro ministerstvo školství. Zúčastnil se soutěže na úpravu Černínského paláce na sídlo ministerstva zahraničních věcí. Areál sanatoria na Pleši je monumentální budova, vystavěná na složitém půdorysu. Jeho hlavní část se skládá ze dvou křídel, mírně šikmo seskupených k převýšené bývalé centrální kapli Nejsvětějšího Srdce Páně. Hlavní vstup byl ztvárněn do malého nádvoří uprostřed areálu s připojenými budovami technického zázemí.
Výstavba byla dokončena koncem prvního válečného roku 1915, budova však měla být předána do užívání vojenské správy a měli se zde léčit vojáci onemocnělí tuberkulózou. Ještě před příchodem vojska byla zdejší kaple Nejsvětějšího Srdce Páně 29. ledna 1916 benedikována mníšeckým farářem Františkem Rausem. Ošetřování nemocných v sanatoriu bylo předáno členkám řádu Šedých sester. Duchovní správa v sanatoriu byla předána skaleckému superiorovi Michaelu Jindrovi, který byl rovněž řádným zpovědníkem sester. Poté, dne 2. února, bylo užívání budovy předáno vojenské správě. Slavnostní vysvěcení kaple se mělo konat až po odchodu vojáků. Zpočátku zde bylo šest řádových sester, později jich bylo osm. Původně se zde léčilo dvacet vojáků, v dubnu dosáhl jejich počet již 180. Skalecký superior zde sloužil mše svaté v úterý, v pátek a v neděli, ale pro značnou nedostupnost ze Skalky se koncem února 1916 duchovní správy vzdal. Na jeho místo nastoupil dosavadní farář v Tetíně P. Jan Brož, který měl v sanatoriu byt (kuchyň a pokoj), palivo a stravu. Avšak již koncem listopadu odešel 77 letý farář do Prahy. Na jeho místo nastoupil Antonín Böhm.
Později zde působil dlouhá léta jako duchovní správce Antonín Müller († 21. srpna 1938 v Praze), který je zde doložen již v r. 1933. Jelikož od roku 1938 vážně onemocněl a nemohl sloužit mše, musel ho zastupovat mníšecký farář Arnošt Šíma. Ten, aby mohl sloužit bohoslužby v Mníšku, v sanatoriu a případně i ve filiálním kostele v Kytíně, musel dostat trinační fakultu. Po smrti P. Müllera byl mníšecký farář Šíma ustanoven dočasným duchovním správcem. Konal zde každodenně mši v 6 hodin ráno. Dne 25. října 1938 byl duchovním správcem na Pleši ustanoven příbramský rodák Stanislav Pelčík z křižovnického řádu, který byl proboštem v západočeském Chlumu sv. Maří. Chlum byl již tehdy součástí zabraných Sudet a tamní politické úřady mu zabránily vykonávat funkci. Dne 10. listopadu 1939 v sanatoriu zemřela sestra představená Antonie Kubíčková. Ředitel sanatoria MUDr. Svatopluk Basař nechal místo, kde se odedávna nacházel obraz sv. Václava na křižovatce cest k Zahořanům, Senešici a na Novou Ves, upravit a postavit novou sochu sv. Václava nákladem 25 000 Kč od ak. sochaře Jana Vávry. Zadní strana nese nápis „Tento pomník stojí uprostřed lesů, které r. 1908 věnoval kníže Josef Colloredo-Mansfeld sanatoriu Na Pleši. Postavil je roku 1938 docent MUDr. Svat. Basař na věčnou paměť mecenáše.“ Pomník byl vysvěcen 27. září 1947 arcibiskupem Josefem Beranem. Kaple na Pleši byla zrušena v roce 1960, duchovní správce i Šedé sestry museli odejít. V roce 1966 došlo k přepatrování prostoru bývalé kaple, která tak fyzicky zanikla. Dnes si málo kdo vzpomene, že i nemocnice na Pleši měla svého vlastního duchovního správce.
Na významná data z historie nemocnice na Pleši upomínají tři pamětní desky ve vstupním vestibulu. První pamětní deska je osazena na stěně napravo od vnitřního schodiště. Je na ní napsáno:
VYSTAVĚNO „ČESKÝM POMOCNÝM ZEMSKÝM SPOLKEM
PRO NEMOCNÉ PLICNÍMI CHOROBAMI
V KRÁLOVSTVÍ ČESKÉM“,
ZALOŽENÝM ROKU 1899 NA PODNĚT DR. IVANA HONLA,
DR. ERAZIMA VLASÁKA
A DR. VLADIMÍRA PREININGRA
NA POZEMCÍCH, VĚNOVANÝCH KE STAVBĚ SANATORIA
K POPUDU DR. JANA DVOŘÁKA
KNÍŽECÍMI MANŽELY JOSEFEM A YVONNOU
COLLOREDO – MANSFELDOVÝMI.
PLÁNY VYPRACOVAL A NA STAVBU DOZÍRAL
PROF. ING. ARCH. RUDOLF KŘÍŽENECKÝ.
VYBUDOVÁNO V DOBĚ, KDY PŘEDSEDOU SPOLKU BYL
PROF. DR. EMERICH MAIXNER,
POKLADNÍKEM ANTONÍN KOZÁK,
JEDNATELEM DR. FERDINAND FRIEDL,
ZA ÚČASTI STAVEBNÍHO ODBORU, JEMUŽ PŘEDSEDALI
S POČÁTKU DR. JINDŘICH ZÁHOŘ,
POZDĚJI DR. LUDĚK FISCHER.
TECHNICKÝMI PORADCI BYLI
STAVEBNÍ RADA ING. FERDINAND HAVLÍČEK
A STAVEBNÍ RADA ING. KAREL VAŇOUČEK.
ZÁKLADNÍ KÁMEN HLAVNÍ BUDOVY VYSVĚCEN
6. XII. 1908, STAVBA ZAHÁJENA 1. XI. 1912,
ÚSTAV OTEVŘEN 2. II. 1916.PRVNÍM ŘEDITELEM BYL DR. RUDOLF EISELT
Druhá deska na levé stěně vestibulu (při pohledu od vstupu) připomíná 50. výročí založení ústavu a rekonstrukci areálu. Nese letopočty „1916“ a „1966“. Desku vytvořil K. Šubrt a byla osazena 14. května 1966. Konečně třetí, nejmenší deska na levé stěně vestibulu vedle schodiště ze žlutého leštěného kovu nese nápis:
CELKOVÁ REKONSTRUKCE LÉČEBNÉ BUDOVY
SE USKUTEČNILA V LETECH 1990 – 1999.
PODĚKOVÁNÍ VŠEM.
PRIM. MUDr. ALEXANDRA ASCHERMANNOVÁ
ŘEDITELKA
ŘÍJEN 1999
