Římskokatolická farnost

Slovníček termínů

Administratura farnosti. Co se týká práv a povinností, jsou administrátoři zcela rovni farářům. Chybí jim de iure pouze jméno faráře, ač jsou tak zpravidla de facto zváni. Administrátor může být kdykoliv ordinářem odvolán a přeložen na jiné místo. Dříve se administrátoři nazývali v různých oblastech též vikáři, kuráti, lokalisté, expozité, u kapitulních far též sakristé apod.

Anniversarium. Výročí, výroční den, slavený zádušní mší. V případě anniversarií mníšeckých patronů se jedná o tzv. anniversaria defunctora, výroční dny zemřelých. Ta se mohla počítat podle dne úmrtí, nebo dne pohřbu. Aby se vyhovělo přání donátorů, byla anniversaria ve výroční den úmrtí privilegována, tzn. mohla se konat i o větších svátcích.

Benedikce kostela (kaple apod.). Požehnání, provedené patřičnou církevní autoritou. V benedikované stavbě se nesmí uchovávat Nejsvětější svátost oltářní, na rozdíl od stavby konsekrované.

Binační, resp. trinační fakulta (též binace, trinace). Dovolení, aby kněz sloužil v jednom dni dvakrát (resp. třikrát) mši sv. Povolení k tomu udělovali biskupové zvláště pro neděle a zasvěcené svátky, aby bylo umožněno všem věřícím účastnit se mše sv.

Farní obročí (beneficium). Právnická podstata zřízená nebo trvale ustanovená patřičnou církevní autoritou, skládající se z úřadu, majetku a užitků z majetku, s úřadem z toho plynoucím.

Fideikomis (rodinné svěřenectví). Právnická instituce, která spočívá v tom, že majetkový předmět následkem ustanovení určité osoby (zakladatele fideikomisu) má přecházet  jen na příslušníky určité rodiny. Fideikomisy měly do budoucna zabránit drobení velkých majetkových celků. Předmětem fideikomisu jsou jenom takové předměty, které poskytují trvalý pramen dávek a důchodů, např. pozemky. Co se týká nástupnictví, platí za každých okolností vůle zakladatele a tato zásada je nadřazena právům předchozích držitelů. Fideikomis může být zrušen pouze jednohlasným prohlášením všech čekatelů.

Filiace farnosti. Latinské slovo „filiatio“ znamená synovství, poměr syna k otci. Ve větších farnostech se mohou nacházet tzv. filiální kostely, které, kromě kostelů farních (zv. též mateřských), podléhají pravomoci místního duchovního správce.

Fundace (církevní nadace). Je věnováním časných statků na nějaký trvalý zbožný účel. Úroky z fundací (finanční i hmotné) tvořila vlastní finanční aktiva a příjmy. Farní fundace byly zapisovány do zvláštních knih fundací. Rušení mnohých fundací v době vlády císaře Josefa II. mnohdy znamenalo výrazné zhoršení finančního zajištění farností. Totéž znamenala devalvace měny, k níž došlo kupříkladu počátkem 19. století během napoleonských válek.

Kooperátor. Kaplan, pomocný kněz faráře v rozlehlé farnosti. Má být zcela podřízen autoritě faráře. Poněvadž zpravidla kaplanem bývá novosvěcenec, má být od faráře dobře připraven vést samostatně farnost. Ve středověku se kaplanům říkalo také vikáři, vikaristé, oltářníci apod.

Kostelník, kostelní otec. Původně se pod pojmem kostelník (kostelní otec, Kirchenvater) chápal jeden ze sousedů (viz), který pod dozorem patrona pomáhal faráři spravovat zádušní (viz) jmění. Velice často bylo kostelníků více a ti se sdružovali v tzv. kostelních radách. V pozdějších dobách pojem „kostelník“ označoval farníka, který se staral o liturgická roucha, ostatní bohoslužební potřeby a připravoval vše potřebné pro bohoslužby. Zpravidla obstarával rovněž zvonění (dříve „zvoník“).

Manství, manský statek. Viz heslo Svobodný (zpupný) statek.

Matutinale. Ranní pobožnosti.

Patronátní (podací) právo. Každá farnost musela mít v minulých dobách své patrony, kterými byli většinou držitelé místních panství, nebo statků, dohlížející na řádný ekonomický chod farností. Zakladatelé farností museli finančně zajistit jejich budoucí existenci a současně obživu duchovních. Mnohdy bývalo patronů více, pokud se na území farního okrsku nacházelo více drobnějších např. rytířských statků. Ti se pak na správě podíleli ve vzájemné shodě. Důležitou součástí patronátů bylo právo podací (prezentační) ke kostelu, což znamená právo prezentovat nové duchovní, pokud s tím souhlasil ordinář diecéze (biskup, resp. arcibiskup). Patroni velmi často sami jmenovitě navrhovali, koho by si za duchovního ve svých farnostech přáli. Ve farnostech spravovaných kláštery byli patroni většinou představení klášterů, resp. řádoví provinciálové. V Mníšku byli patrony původně čeští králové, později připadl patronát zástavním pánům, za Vratislavů z Mitrovic pak dědičných pánů. Funkce patronů v pozdějších dobách přešla na tzv. patronátní úřady. V Mníšku existoval Patronátní úřad až do 30. září 1946.

Plebán. Jedno ze starších označení pro faráře.

Precioza. Liturgické náčiní.

Rekollekční stavení. Místo duchovních cvičení, jejichž podstatnou složkou bylo „silentium“ (ticho).

Rezidence kláštera. Nižší forma kláštera. Má svého superiora (viz) i klášterní komunitu, která však není plně rozvinuta.

Soused. Starý právnický termín pro trvale osedlé v obcích.

Střídník. Starý pojem pro kaplana. Viz též heslo kooperátor.

Superior. Představený kláštera.

Svobodný (zpupný) statek. Panství (statek), který je v plném vlastnictví majitelů, většinou s právem dědičným. Na proti tomu panství zástavná byla předána majitelem třetím osobám např. formou pronájmu, pachtu apod. I statky zástavné mohou být dědičné, pokud si to jejich majitel přál. K této skupině pozemkových majetků patřila tzv. manství, manské statky. Manové byli příslušníci většinou nižší šlechty, zavázáni určitou formou vojenské povinnosti k velkým, především zeměpanským hradům. Takové složité soustavy manských lén se na mníšecku rozvinuly kolem hradů Karlštejna a Dobříše.

Záduší, zádušní nadace (resp. zádušní jmění). Trvalé, nebo dočasné předání určitého majetku církevní instituci s podmínkou, aby z výnosu předaného majetku byl každoročně sloužen určitý počet mší sv., anebo byly předávány almužny na úmysl předávajícího.