Z historie farnosti Trnová

Obec Trnová byla založena v roce 1342 benediktinským klášterem v Praze Břevnově. Vznikla na tehdy řídce osídleném území, rozkládající se na levobřežním pobřeží Vltavy mezi přítoky Třemošicí (Bojovským potokem) a Bukovicí (Jílovišťským potokem). V roce 1405 prodal břevnovský opat Diviš obec staroměstskému měšťanovi Jindřichovi. Později se dostává Trnová do majetku záduší kostela sv. Jiljí na Starém Městě Pražském.

Spolu se založením vesnice Trnové vznikly i základy kostela sv. Ducha. Dnešní barokně upravený kostel je v jádře ještě stavbou z 1. poloviny 14. století, jak o tom svědčí zazděný gotický portál na severní zdi kostelní lodi. Při založení obce bylo počítáno  se svobodným lánem pro budoucího faráře (plebána). První písemná zmínka o trnovském plebánovi pochází z roku 1359, když při ustanovení nového zdejšího faráře (jmenovitě neuvedeného) asistoval sousední jílovišťský farář. Trnovská fara byla však díky pozdnímu založení počítána mezi nejchudší, protože neměla žádné přifařené vesnice a platila pouhé 2 groše papežského desátku. Tím si můžeme vysvětlit i tu skutečnost, která je pro historii trnovské farní správy charakteristická – a sice, že se zde velmi často střídali faráři. V letech 1359 – 1411 se v Trnové vystřídalo 13 duchovních. Při arcijáhenské vizitaci r. 1380 bylo v Trnové zjištěno, že místní plebán koná bohoslužby jen ve sváteční dny. Kostel byl chudě vybaven stříbrným kalichem, kněžským ornátem, třemi ubrusy, starým misálem a bohoslužebnou agendou. Od husitských válek, kdy zanikla zdejší fara, byla Trnová nejspíše administrována ze Zbraslavi.

Třicetiletá válka Trnovou víceméně ušetřila, neboť v bezprostředním okolí nevedla žádná důležitá cesta. Patrně roku 1696 byla vesnice oddělena od pražského svatojilského záduší a přešla do soukromé držby rodiny Minetti. V r. 1696 byl obvod bývalých farností Trnová, Jíloviště a Horních Mokropsů přidělen k nově obnovené farnosti v Líšnici. Majitelka Trnové Františka Terezie Minetti, provdaná Fritschmannová z Ehrenkronu (* 1686 † 1722) obnovila v roce 1720 kostel sv. Ducha a záhy v něm našla trvalý odpočinek. Náhrobník obnovitelky kostela je dodnes dochován v podlaze lodi. Rodina Minetti vlastnila dále statek Větrný Jeníkov a v roce 1744 jej odkázala vlašskému špitálu na Malé Straně v Praze. Z tereziánského katastru vyplývá, že i Trnová patřila načas do majetku tohoto špitálu. V roce 1743 bohatě obdaroval zdejší kostel František Josef z Badamberka († 1756) a obnovil a nově založil zdejší farnost. Prvofarářem se stal Norbert Saatzer, který zde působil v letech 1743 – 1747. Za jeho nástupce Martina Augustina Margatsche byla v roce 1750 postavena nová kamenná farní budova (čp. 2). Za faráře Antonína Hladíka bylo farní obročí majitelem statku a patronátním pánem kostela Christiánem Josefem Gfässerem vyhlášením nového instrumentu r. 1787 podstatně ochuzeno. Proto se zde v následných letech faráři často střídali. Roku 1789 získal Trnovou Jan Ferdinand ze Schönfeldu, majitel známé pražské tiskárny a knihkupectví na Starém Městě Pražském. Snažil se o povznesení zemědělství a proto 1791 založil při trnovském velkostatku „rolnickou“ školu pro zdejší selské syny (v dnešní budově č. p. 16). Nepochybně zdejší farář František Košťál doporučil r. 1838 o dva roky mladšímu rodákovi z Osic Václavu Škroupovi zakoupení statku Trnová, čímž došlo k jistému zlepšení hmotného zajištění fary. František Košťál zde pak působil až do své smrti. Jistě ne nezajímavá je skutečnost, že tehdejší majitel Trnové byl bratr Františka Škroupa, hudebního skladatele a kapelníka divadla v Praze a Rotterdamu, dodnes známého autora nápěvu naší národní hymny „Kde domov můj“. Václav  Škroup zemřel roku 1860 a byl pochován s manželkou Annou Marií, roz. Vinterblumovou a dalšími rodinnými příslušníky v rodinné hrobce při jižní zdi trnovského kostela. Za faráře Jana Pondělíka, kdy již nebyla naděje na obnovu svatováclavského kostela v Jílovišti, byla r. 1864 tato obec vyčleněna ze vzdálené farnosti Líšnice a přifařena k Trnové. Chudý důchod fary, závislý na místním velkostatku a nepatrné štole od trnovských domkářů byl alespoň trochu rozmnožen o štolu z Jíloviště. Za faráře Josefa Matouška došlo díky nedbalosti německého patrona kostela trnovská svatyně zpustla a v r. 1880 musela být úředně uzavřena.  V následujícím roce se uskutečnila generální oprava, střecha štíhlé zvonice s bání a hodinami získala tehdy tvar prostého jehlance. Byly pořízeny nové varhany nákladem 3500 zlatých. Matouškův nástupce Karel Matouš se zaměřil na úpravy interiéru sakristie kostela a fary. Za něho byla v r. 1895 postavena nová zdejší školní budova (dnes rodinný dům), v níž se vyučovalo až do roku 1952.  Velikým štěstím pro jeho nástupce Františka Černého bylo, že mohl být hmotně podporován bratrem Josefem, farářem na lépe situované sousední faře v Líšnici. Za něho byl vnitřek kostela r. 1907 nově vymalován emauzským benediktinem Pantaleonem Majorem v duchu benediktinské beuronské umělecké školy.
Dne 10. srpna 1907 koupil velkostatek Trnovou Václav Schloger. Ten se zaměřil především na pěstování obilí a chov skotu, přičemž dodával velmi kvalitní mléko do Prahy. V  souvislosti s novým majitelem se s Trnovou seznámila slavná operní pěvkyně Ema Destinová. její švagr, majitel vysočanské mlékárny baron Frey z Freydenfelsu jí na jaře roku 1908 vyjednal letní pobyt na zámku v Trnové. Pan Schloger jí vyčlenil jedno celé zámecké křídlo, do kterého zavítala po ukončení turné. Do Trnové pak s oblibou jezdila v letech 1909 – 1911.
Vznik Československé republiky a s ním spojené roztrpčení proti staré monarchii i katolické církvi vedly i v trnovské farnosti k rozchodu některých občanů s církví. Ovšem více než Trnová bylo přestupovým hnutím zasaženo sousední Jíloviště. Vysvětlení lze najít v tom, že na Jílovišti se zasazovali o přestup k nové československé církvi bývalí katoličtí kaplani ze Zbraslavi. Časem se ale ukázalo, že ani tato nová církev nezapustila v Jílovišti pevné kořeny.
Po faráři Františku Černém byla trnovská fara, jako jedna z nejmenších pražské arcidiecéze, pro nedostatek kněží obsazována duchovními v důchodovém věku, nebo spravována ze sousedních farností. Po strahovském premonstrátovi Augustinu V. Arnoldovi spravoval Trnovou excurrendo mníšecký farář Arnošt Šíma. Po něm r. 1943 nastoupil jeho kaplan ThDr. Václav Bogner, kterému bylo úředně zakázáno vyučovat na vysoké škole. Po skončení války odešel zpět na teologickou fakultu Univerzity Karlovy a administrací farnosti Trnová bylo pověřeno zbraslavské děkanství. Tamního děkana Václava Šebka zpravidla zastupoval Karel Boba. V letech 1946 – 1947 byl dosazen do trnové emeritní farář z Borové u Poličky Jan Biskup, který byl autorem brožurky „Dějiny Trnové nad Vltavou“, vyšlé v Praze r. 1947. V r. 1948 se správy trnovské fary ujal nový farář z Vraného nad Vltavou Karel Boba, který byl však za totalitárního režimu za přečtení pastýřského listu pražského arcibiskupa Josefa Berana v červnu 1950 uvězněn. Od roku 1951 byla Trnová trvale administrována z Líšnice. Za Josefa Fořtela byly zavedeny bohoslužby jednou za měsíc v odpoledních hodinách. Za Karla Kroupy byly zavedeny pravidelné nedělní bohoslužby  v 8.00 hodin od velikonoc do vánoc. V 70. létech 20. století provedl P. Josef Javůrek generální opravu kostela i šindelové střechy věže. V r. 1979 odkoupil farní budovu Josef Javůrek, který počítal, že po dosažení důchodu se odstěhuje do Trnové. Po jeho předčasné smrti přešla fara r. 1983 do světských rukou. Po jeho smrti zůstala i Líšnice neobsazena a Líšnice a Trnová byly svěřeny pod správu duchovních z Mníšku pod Brdy.