Lis 17 2011
Litmanová – poutní deník
Sobota 23. 7. 2011: Dolný Kubín – Malatiná
Naše pouť začala na Florenci, kde jsme večer nasedly na autobus do Ružomberoka. Po noci probdělé vsedě jsme tam celé rozlámané v šest ráno vystoupily. Měly jsme hodinu čas, tak jsme zašly na „vécko“ na vlakovém nádraží a odbyly si tu ranní hygienu. Čaj jsme si tam ale už uvařit nemohly, protože jakmile Martina ponořila varnou spirálu do ešusu s vodou, vtrhla tam rozezlená vécédáma nastupující na ranní šichtu a vyhnala nás. Čaj jsme si ale nakonec udělaly – koupily jsme si v automatu v nádražní hale tři horké vody. Ve frontě na autobus do Dolného Kubína jsme si povídaly se dvěma dívkami, které ještě nestihly vystřízlivět po nočním tahu. Nemohly pochopit, proč jedeme zrovna do Kubína – u nich je to prý „o vela krajšie“, a nezapomněly nás několikrát upozornit, že si máme dávat pozor na medvědy.
V Dolném Kubíně jsme se vydaly po červené a šly pořád do kopce. Bylo krásné počasí a zaprášený a hlučný Kubín se nám rychle ztrácel z dohledu. Na vrcholu prvního kopce nás přivítala kaplnka svetého Vendelína. Potkaly jsme tu pár místních lidí, najedly se, schruply si a pokračovaly v cestě. Po mírném bloudění jsme dorazily do Malatiné, kde se Evě přes veškerou snahu nepodařilo zajistit nocleh. Pan farář tu působil teprve 14 dní, takže místní farníky ještě moc neznal, a navíc právě odjel na dovolenou. Nicméně Evě do telefonu slíbil, že se po nějakém ubytování poptá a že nechá před farou vzkaz. Příchod k faře byl opravdu napínavý – splnil či nesplnil důstojný pán svůj slib? A splnil! Na stolku ležel vzkaz, že nás ubytují ve škole.
Ale to už k nám přicházela paní Matylda a ujala se nás. Tahle milá maminka 12-ti dětí nás zavedla do místního amfiteátru, kde právě probíhala soutěž o nejlepší guláš. Jeden kotlík vařil i Matylčin manžel, a z něj jsme byly pohoštěny. Byl báječný. Chvilku jsme poseděly, popily víno a ubytovaly se s veškerým komfortem ve škole. Číst dále »
